TVÁŘÍ V TVÁŘ - Pavel Makovský

Dalším velmi milým hostem, který přijal naše pozvání do pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ, je Pavel Makovský z LIGS University, která je již 4. rokem hlavním partnerem projektu a stará se o další vzdělávání našich makléřů.

PhDr. Pavel Makovský, Ph.D., MBA, je zakladatelem a managing partnerem LIGS University, kde od roku 2005 připravoval zavedení praktických manažerských programů MBA a dalších, které byly spuštěny od roku 2006. Většinu svého profesního života se pohyboval v oblasti vzdělávání, personalistice, komunikace a obchodu. 

Jak se povedlo Čechovi založit vysokou školu na Havaji? Co vůbec stálo u zrodu myšlenky založit vysokou školu? Jaké jsou dneska trendy ve vzdělávání? Odpovědi na tyto a řadu dalších zajímavých otázek se dozvíte v rozhovoru.

 

Podcast:

Další díly můžete sledovat ZDE.

 

---

Kompletní přepis rozhovoru pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ s Pavlem Makovským, který moderovala Monika Lukášová, ředitelka projektu Realiťák roku:

Dámy a pánové, vítám vás při sledování dalšího dílu našeho pořadu Realiťák kroku tváří v tvář. Dnes moje pozvání přijal Pavel Makovský z LIGS univerzity. Pavle dobrý den.

Dobrý den.

Pavel je zakladatel a prezident LIGS univerzity, univerzity, která byla založena v České republice. Ale dosáhla mezinárodního úspěchu. Ve Spojených státech se stala americkou univerzitou. Pavle, já bych se chtěla vrátit úplně na začátek, na začátek tý myšlenky, co vlastně stál u toho zrodu, jak vás napadlo založit univerzitu?

To bylo velmi prosté, protože já jsem v době, kdy jsem pracoval v bance, neměl možnost studovat MBA v České republice a snažil jsem se najít nějaké, které by vyhovovalo náročné pozici, kterou jsem zastával. Velmi času i časově i stresově a podobně. V té době jsem nenašel žádnou školu v České republice která by splňovala být jakýmsi nechci říct ideálem, ale vhodná pro pracující zaneprázdněné studenty a se servisem tak, aby studenti se mohli věnovat jenom tomu studiu vlastnímu, a aby nemuseli tu hlídat termíny, tu někam chodit přijít a dozvědět se, že zrovna výuka odpadla, protože pan vyučující měl nějaký problém, byl nemocný, ale nikdo už to těm studentům neřekl, takže tam začala myšlenka založit školu.

Sobě na míru.

Sobě na míru, přesně tak. Já jsem vždycky to říkal a vysvětloval tak.

To zní úplně skvěle.

Že ta myšlenka byla o tom, jak by chtěl studovat, kdybych chtěl studovat. To znamená, aby studenti studovali, a zvlášť pracující zaneprázdnění studenti, na které my jsme zaměření od našeho začátku do dnešních dnů, a všechno co jde, za ně udělala škola. To znamená nejenom hlídat termíny, ale i připomínat jim kolikrát, studentům úkoly a to, co neudělali, co mají udělat. Ale nabídnout jim něco navíc. Nabídnout jim setkání s odborníky z praxe, nabídnout jim networking mezi studenty, takže tak vznikla tato myšlenka. My jsme v prvních letech to nejdřív zkoušeli na dvou pilotních skupinách, abychom si ověřili, jestli ten ten koncept vůbec je životaschopný, jestli o něj bude zájem a podobně. A pak jsme začali. Začali jsme víkendovými soustředěními, poté se nám povedlo se rozšířit právě do Spojených států amerických, protože mým dlouhodobým cílem, snem bylo, abychom šli tam, kde z mého pohledu je kolébka manažerského vzdělávání, což jsou, což jsou podle mě Spojené státy americké.

A proč zrovna Havaj, a jak náročná ta cesta byla?

Tak cesta na Havaj byla velmi náročná. Musím říct, protože to znamenalo nastudovat zákony všech 50 zemí států amerických, podívat se jejich zákony o vysokých školách, jak můžou fungovat, jak se můžou zřídit a podobně, co musí splňovat a navíc v tom ještě byl ten rozměr podívat se, jestli ten krok neudělá odněkud jinud, než z té Ameriky domů. To znamená poté, co jsem se seznámil s těmi předpisy a zákony a různými nařízeními, tak z toho vykrystalizovalo několik amerických zemí, států amerických, a jedna, jeden z těch států byla Havaj. No a v té době u nás v Čechách studoval student, jehož známý blízký bydlel a pracoval na Havaji. To znamená tady se ty věci spojily, a zrovna ten jeho známý byl v České republice. To znamená já jsem se s ním sešel, domluvili jsme se na tom, že ten první krok, abych nemusel hned na začátku na tu Havaj i fyzicky, tak se dá udělat i z České republiky, a tak to vlastně celé vzniklo. Nicméně tím, jak jsme neznali tu, ty zvyklosti americké a jak to tam funguje a podobně, to právní prostředí, tak tam docházelo ze začátku k takovým paradoxním situacím typu, že jsem poslal nějakému úředníkovi nebo šéfovi úřadu, který dohlíží na dodržování zákona, podle kterého my jsme řízení na Havaji, tak jsem poslal nějaké materiály, které oni chtěli, a nic se nestalo, takže jsem, a přišel nám dopis nedodali jste, dodejte. Tak jsem to udělal znovu, jsem říkal, někde to zapadlo, znovu se nic nestalo. Než teprve po dalším dopise, který byl o tom, když to nedodáte, tak dostanete buď pokutu, nebo vás zrušíme, jsem říkal sakra, co se děje, vždyť už to tam mají jako 2× ta a podobně, tak jsem se ptal, co dál a místní mi tam na Havaji říkali, no to jednoduché. Tady se úředník na nějaké úrovni nebaví s tím z té školy, ale musíš mít právníka, který tě zastupuje. Já říkám, no, ale proč mě má právník zastupovat věci, když se nic neděje.

Ano

No. Protože to je tady normální, takhle to tady jako funguje, takže my jsme sehnali, sehnali právníka. Najednou bylo, bylo po problému. A pak jsme, pak jsme museli narychlo i ještě s kolegou odletět na Havaj na schůzku právě s tím nejvyšším úředníkem, který, jehož starost je dodržování zákona, protože my musíme plnit celou řadu podmínek na té Havaji, a ten šéf toho úřadu, který na to dohlíží, tak se vyznačuje tím, že tuším za 3 roky, co byl v té funkci, tak zrušil přes 200 škol na Havaji, které byly založeny, založeny a podobně, protože nedodržovaly různá pravidla. Tak a zbylo poté, po tomto zákroku jeho zbylo 12 škol, které, které vlastně prošly tím sítem a jedna z nich jsme my. Takže jako ta selekce a to zdržování se tam bere velmi vážně. No a my jsme v té době některé z těch kritérií nesplňovali, protože jsme byli noví, takže jsem se bál, že nás zakážou dřív než vlastně začneme, tady jsme se vydali právě na tu Havaj a setkali jsme se s tím nejvyšším úředníkem. No bylo a bylo zajímavé, že ten náš právník, říkal, když jsem se ho ptal a mojí velmi jako špatnou angličtinou, kor v té době, jak dlouho ta schůzka bude trvat, on říká, no 5-7 minut, protože jsou nějaké oblasti, jsou 3 oblasti, to bude rychlé. No a když jsme po hodině a něco odcházeli, tak mi říkal, že to ještě nikdy nezažil. Že víme, odkud jsou jeho rodiče, děti, proč je na Havaji a podobně, že to, že to tam vůbec není zvykem, že takhle se nikdy, a že už to, právník se s ním setkal už mnohokrát, protože zastupuje i jiné nebo zastupuje jiné školy a podobně, ale, že nikdy, že ten, že to tak, takhle to tam funguje.

Familiérně.

Takže my jsme tam vnesli.

Jak dlouho trvalo, než se vám podařilo se tam probojovat?

No trvalo několik let, několik let.

A já vlastně vůbec nevím ani, kam sahá ta historie LIGSu v Čechách?

My jsme, my jsme tehdy se jmenovali LIGS, LIGS university. Jmenovali jsme se, jmenovali jsme se AVE Bussiness, kudy jsme začínali. Tu jsme založili v roce 2006, jsem založil v roce 2006, někdy kolem roku 2008 jsme začali dělat první ty, ty programy víkendového typu, od roku přibližně 2010, 11 jsme začali dělat i on-line programy, v roce 2011 na podzim jsme založili LIGS University na Havaji. A reálně jsme ji začali přesouvat ty aktivity z Čech na Havaj někdy roku 2012, 2013, takže v té době jsme, se z nás stala americká, americká univerzita.

Jaké předpoklady musí mít student, aby mohl studovat, nebo aby byl přijat ke studiu MBA na LIGSu?

U studia, MBA je to, je to minimálně bakalářské vzdělání plus praxe, kde se tím, že jsou to prakticky zaměřené programy, tak je to hodně, hodně zaměřeno do praxe, takže je potřeba, aby studenti měli už nějakou praktickou zkušenost s životem, s řízením nebo prací, protože pak ty znalosti a dovednosti, které získá, implementuje snáze a efektivněji a samozřejmě, když studují a studovali by studenti a studují studenti těsně po vysoké škole například, je jedno, jestli bakalářského nebo magisterského typu, tak jim to je přínosné také, nicméně chybí tam ta reálná, ta reálná, ten reálný vztah s tou praxí. Co se týká dalších programů, ať je to například PhD., které je nejoblíbenější a na LIGS university, ve světě obecně. Tak, nebo ve světě studentů z celého světa, tak tam je to dokončené magisterské, inženýrské studium, anebo MBA samozřejmě.

Jaká je časová náročnost? Já vůbec nemám představu jaký čas bych si měla vyhradit na to, abych mohla takhle nastudovat?

A u MBA. Je to, je to odlišné u NBA a PhD. samozřejmě. A u MBA je to několik hodin týdně, které je dobré, pokud člověk chce stihnout vystudovat do nějakého roku a půl, dvou let, tak aby několik hodin týdně se věnoval studiu, protože to jsou nejen, nejen nějaké materiály, které musíte načíst, skládat různé testy, abyste si vůbec ověřila, jak vy, tak my, jestli vaše znalosti vzrůstají, nebo nevzrůstají, a plus píšete případové studie z jednotlivých předmětů, které by měly mít zase nějaký vztah k vaší profesi, nebo praxi nebo oblasti, kudy se chcete rozvíjet, protože hodně studentů. Využívá studium k tomu, aby si třeba ujasnili, co chtějí dál, jest, ať jsou to, ať je to příprava nebo vymýšlení nových startupů, například nebo, ve firmách změna něčeho, firemní kultury, procesu, a tak dál, a tak dál. Podle podle tématu, podle tématu studia a pak zpracováváte a obhajujete závěrečnou práci. U PhD. studia, u DbA, je to o disertační práci, to znamená obhajoba před komisí s oponenty a podobně. Tam ten proces toho studia je delší.

Jestli jsem dobře chytla, průměrná délka studia teda u toho MBA,  je přibližně rok a půl, rok a třičtvrtě...?

Ale záleží na každém studentovi. Jsou studenti, kteří studují rychleji, když věnují, věnují více času studiu. Například v tom týdnu, a pak jsou studenti, kteří studují významně déle, protože třeba toho času tolik nemají, anebo například jim do toho co přijde, povýšení, změna práce, u dam mateřská a podobně. To znamená my jsme hodně flexibilní v tom a jak dlouho se dá studovat, je to. My nejsme. My nemáme semestry, my nemáme rozvrhy hodin. Celý ten program je postaven na to, aby vy jste si řekla, kdy budu studovat, teď mohu, protože my nechceme studenty zatěžovat dalším stresem a napětím, že zrovna teď musí být někde přihlášení, a teď zrovna musí něco udělat. Protože pak to postrádá ten smysl toho, toho začátku, jak bych chtěl, kdybych chtěl by chtěl studovat. Já chci studovat, kdy mě to baví, když chci, kdy na to mám i náladu a ne to, že večer po celodenním, celodenním stresu. Přijdu a ještě si řeknu ježiš...

Ještě musím.

Ne, velmi často studenti studují v noci, když se díváme do těch logů v systémech a podobně, ale protože, když si. My se s nimi hodně bavíme a hodně pracujeme se zpětnou vazbou a podobně. Tak, tak nám říkají. No, protože to je nejlepší doba, kdy já jsem na to mentálně připravenej, už prostě odkládám ty maily, a ty, a ty všechny věci. A teď prostě chci něco udělat pro sebe a teď na to mám náladu, tak to chci dělat, což je teda hrozně důležitý motivační prvek u především vzdělávání dospělých, aby studovali, protože studují pro sebe, nikdo je k tomu nenutí, a aby studovali, kdy chtějí, a kdy jim to něco přináší, protože jenom plnit nějaké čárky, tak jsem tady udělat test, OK teď udělal jsem ho a teď najednou, tak to můžu zapomenout. Už to nikdy nechci. Takhle já nechci studovat.

Určitě, určitě. Já si musím jako potvrdit. Několikrát jsem se chystala vrátit ke studiu po tom, co jsem dostudovala, ale vždycky jsem narazila, když jsem si to tak nějak jako snažila sesumírovat právě na ten čas, na to jako, jak to skloubit s těma malejma, dětma a pak ještě s tou prací, takže tohleto je super. Kdybych se rozhodla pro studium na LIGSu, kde by vlastně byli moji spolužáci, a probíhá opravdu všechno online, nebo jsou i nějaký setkání těch studentů, napadají mě nějaký workshopy nebo nějaký eventy. Pořádáte něco?

Studujete on-line, studujete on-line. To je hlavní podstata celého toho studia, a to je z několika důvodů, protože máme studenty z různých zemí světa, z různých kontinentů, v různých časových pásmech a podobně. To znamená, vy víte, co musíte splnit k tomu, abyste mohla dělat například další předmět, dokončit studium. To znamená, jsou to, máte k dispozici různé materiály, různá i videa, testy, a můžete se ale navíc účastnit buď offline, anebo online workshopů. On-line workshopů, to jsou nějaký pravidel, několikrát měsíčně v nějaký čas a termín, a na různá témata workshopy, kde se můžete setkat se studenty samozřejmě virtuálně se studenty z mnoha zemí, z mnoha zemí světa, ty návštěvnosti workshopů jsou několik desítek, desítek lidí. Zajímavé jsou diskuze i mezi těmi studenty s tím vyučujícím, s tím lektorem. A anebo pak se můžete dívat i na záznamy z těchto, z těchto online workshopů. Právě proto, když nemáte zrovna čas v tu danou dobu, tak abyste se k tomu mohla, mohla vrátit, takže to jsou věci, které, které pořádáme. Pořádáme například různé odborné vědecké konference, kterých se mohou studenti účastnit, a buď poslechem s příspěvkem vydáváme sborníky, takže i s příspěvkem do sborníku.

Jaké vlastně programy můžu na LIGSu studovat?

Máme v současné době 4 programy, MBA, MSC, to je Master of Science, a doktor filozofie PhD, a DBA. Všechny ty programy můžete studovat v různých specializacích tak, abyste si je co nejvíce přizpůsobila sobě. Výhodou LIGSu je to, že si vlastně volíte část toho programu sama. Jsou, část je penzum, které je povinné pro všechny, a pak si volíte specializaci a další předměty. Prostě nám jde hlavně o to, ať vám ten program je přínosný.

Co je nejvíc přínosný?

A praktický. To znamená proto si můžete volit, v podstatě polovinu programu si volíte sama podle svého zaměření, podle svých zájmů.

To je skvělý. Bavíme se tady v rámci projektu Realiťák roku. Máte nějakou specializaci, případně i třeba pro realitní makléře?

Přesně tak. To byl jeden z důvodů, proč jsme hrozně rádi, že můžeme být partnerem tohoto projektu, který je, musím říct, že je úžasný v tom jak, jak se vyvíjí, a jak se lepší, a to teda klubouk dolů před všema, kteří ho děláte, protože jeho ohlas, když ho vidím a slyším, tak je, tak je úžasnej. A máme specializaci zaměřenou na reality, právě pro, pro realitní makléře a jsme rádi, že i tuto specializaci máme.

Děkuju za pochvalu. Snažíme se. Učíme se z chyb a snažíme se pořád posouvat dál a dál, protože nás to baví. V porotě máte za LIGs, Raye Prosseca, proč zrovna nominoval Raye?

Protože Ray je úžasný člověk, já jsem Reye poznal právě na Havaji, kde v té komunitě Čechů, Čechů byl. A je. A je podle mně Ray je skvělej porotce, kór pro soutěž Realiťák roku, protože to je jeden z nejúspěšnějších realitních makléřů ve Spojených státech, podle toho, co víme v České republice, tak má skvělé jméno mezi makléři v Čechách.

Můžu potvrdit.

A my například jsme hledali před půlrokem, rokem kanceláře na přestěhování. A byla tam známá realitní makléřka zrovna z REMaxu, odkud je i Rey. Tak ho zrovna zmiňovala sama o sobě. Bylo vtipné, tak jsem říkal, je tak se vyfotíme. Já to Rayovi rovnou pošlu tu fotku, bude sranda. A tím jak Rey, jeho život je od čas velmi časného vstávání.

Ano vstává ve 4 hodiny, znám ten příběh.

Ve 3:58. A my jsme, my jsme tam byli kolem páté hodiny, takže jsme to posílali a Ray zrovna byl v posilovně, tak nám zrovna, zrovna odpovídal, takže z toho ta makléřka byla strašně jako překvapená, unesená úplně, že to je úplně neuvěřitelný, že s takovou ikonou a s takovou modlou najednou si píšeme.

Pro mnohé makléře je modla.

Což je, což je teda ale úžasné ocenění, protože ten Rayův příběh není takové jako idylický, a že by přišel na Havaj, a tak.

Je za tím spousta dřiny a odříkání určitě.

Neuvěřitelné dřiny a ať si budeme říkat, co chceme o jakémkoliv státě, jak jsou všichni otevření, nadšení, že jsou tam někteří tak Rey je jeden z mála bílých makléřů na Havaji, a to znamená, on to tam určitě dostával a dostává jako sníst jako velmi dobře, tuto, tuto část, a já když jsem, když jsem na Havaji měl, měl vyučujícího angličtináře, manažera, který 30 let byl v Japonsku a v dalších firmách v tom managementu, a ten říkal. No hlavně si nemyslete, že ta Amerika je nějaká jako úplně skvěle otevřená. To není pravda, prostě nás je tady 10 % bílejch na Havaji a máme s tím jako problém. Akorát o tom nesmíme jako úplně mluvit. To znamená, já obdivuju toho Raye, který přišel do Ameriky, který tam takhle neuvěřitelně uspěl a já jsem s ním byl na několika, na několika místech mi ukazoval ty nemovitosti, které nabízí a ty Penthouse, nebo jak se to jmenuje, co měli u centra Honolulu, tam zrovna měl v té době v nabídce a ten systém, jak oni to mají udělané. Těmi různými automatickými vstupy a hodnoceními ihned po prohlídce, a to jak ten systém oni mají otevřený těm klientům a bylo, bylo hezké, když mi Ray několikrát říkal, že jeho klienti mu sami říkají, jestli by neměli zlevnit to, co, prodávající teď myslím, že už několik zájemců řeklo, že to je moc drahé, že by se jim to líbilo a je to moc drahé, a říkal, to je úžasná pozice zájem, protože já jim říká ne, to nemá cenu. Ještě počkáme, jo, než. Myslím, že všichni makléři, kteří toto poslouchají, tak tu zkušenost mají přesně, přesně obrácenou, a podobně. To znamená zatím, za tím jak to ten Rey dělá, je tolik práce, tolik volného času, že to pro něj je opravdu poslání a na něm je to vidět, vemte si jenom, jak.

Jsem chtěla říct, na něm je fakt vidět, že ho ta práce baví, naplňuje, a že je to jeho poslání.

I přesně, jak má ty cedulku Remaxu, všechno jak si, jak je na to hrdý, a jak je, jak pro jako z toho Remaxu, tuším, že je nějaké nějaké vyhlášení vždycky, a teď nevím, jestli v Las Vegas, každý rok těch nejlepších makléřů, a já nevím, jestli z celého světa, z Ameriky. To nevím, a tak tam je vlastně pravidelným, pravidelným účastníkem. Protože patří k nějakému tomu jednomu procentu nejlepších makléřů, takže já si myslím, že jsme dokázali nabídnout do poroty toho správného člověka. Já jsem strašně rád, že Rey s tím souhlasil.

Skvěle se s ním pracuje, makléři se na něj těší, je s ním skvělá spolupráce.

Je úplně úžasný, takže já jsem moc těším až, až koronavirové podmínky dovolí, abych konečně na tu Havaj se zase vydal a s Reyem se tam potkal berete. Takovej je už náš tam kolorit, potkávání se. Já jsem hrozně rád a ten jeho příběh je neuvěřitelně motivující a nabíjející. Že to jde, že když něco, něco člověk opravdu chce dosáhnout.

A jde si za tím.

Jde si za tím a i přes nevýhodnou startovní pozici, tak, že to jde, protože, když on mi říkal ty poměry makléřů v Čechách, vůči obyvatelům v Americe a na Havaji, tak ta Havaj je o tom, že tam v každé rodině je nějaký realitní makléř, jo, a on tam v tom uspěl a ještě se tam rozšiřuje, on už těch za sto, těch Remaxů má víc dokonce na tý, na Havaji. A je to úžasný, takže jsem rád, že ho tam máme a jsem rád, že, že ho mohu považovat za přítele, a že je i v porotě realiťáka.

Kolik absolventů má zhruba LIGS. Kolik aktuálně zhruba studuje studentů, z kolika zemí, v kolika jazycích?

Je to prosté. My historicky tím, že jsme začínali v České republice, tak máme student, tak máme naše studia v českém jazyce, nebo slovenštině a v angličtině. A samozřejmě historicky máme více, více absolventů z Čech, Slovenska díky té naší dlouhé, nebo delší 15, víc než patnáctileté historii. V současné době už máme víc studentů ze zahraničí a máme studenty, absolventy ze 75 zemí světa. Což je skvělé, jak pro networking, tak pro různé sdílení, sdílení kultur, to je velmi zajímavé, a například, když jsem mluvil o těch seminářích, tak je hrozně zajímavý slyšet, jak buď k fyzicky nebo v chatu názory, jak se spolu baví studenti z různých částí země, nebo zeměkoule a například zajímavé byl z Izraele, Egypta a podobně. Íránu, tuším z Íránu nebo Iráku, to se omlouvám, z Iráku myslím. Prostě lidi, kteří by standardně spolu.

Vůbec nemluvili, a tady najednou se spolu baví...

Předávají si ty zkušenosti a míří k nějakýmu cíli, což je úplně, úplně neuvěřitelné, jo. A když, když ty webináře jsou o několika desítkách lidí ze 30 zemí, kdy jsou tam lidé, tak je to strašně zajímavé. Sdílet svoje zkušenosti a názory na tu problematiku. A je úplně jedno, jaká to je, jestli to HR, jestli to je management, jestli jsou to finance. Hodně často se ukáže, že to je velmi jako podobné téma, podobný, podobný ten hlavní názor, ale pak ty kulturní a krajové rozdíly jsou, jsou také velmi důležité, a hodně do toho zasahují. To znamená ty webináře, webináře jsou velmi živé, což z toho mám radost a samozřejmě i ti lektoři mají radost, protože to není takové, že hodinu, dvě, tři mluvím někam do kamery, a tak jako nevím, jestli na té druhé straně vůbec někdo je přihlášený, není přihlášený, jestli ho to baví nebaví, takže ta zpětná vazba je hodně důležitá i pro, i pro ty naše vyučující. Máme, máme necelých 2000 absolventů a několik set, několik set studentů v současné, v současné době.

Z kolika zemí zhruba?

Z těch 75. Máme studenty, absolventy z těch 75, možná už 78 zemí.

Pavle, jaký vnímáte trend dnešní doby ve vzdělání. Máme za sebou takový, zvláštní rok, divný rok. V podstatě celý naše školství přešlo nuceně do online prostředí. Myslíte si, že by z toho něco mohlo zůstat, že by nějaký to on-line prostředí pod určitých fází, v určitých školách se mohlo zavést, že by to mohlo fungovat. Mám děti na střední škole, takže si dovedu jako máma představit, že by ušetřili čas a nějaký ty hodiny, nějaký ty přednášky nebo takový ty, možná na střední škole za mě méněcenný předměty, že by si odstudovali on-line, a ten čas, kterej věnujou tím, že tam v té škole tak jako fyzicky seděj, nebo tam na tu odpolední hodinu jednu jedou, tak by využili líp. Prostě by si to splnili někdy jindy.

Já vidím, já to vidím v několika, několika rovinách. Jedna je situace školství v České republice, což by bylo asi na hodně dlouho. A já musím smeknout před všemi, kteří přešli, dobře přešli v době koronaviru na online výuku.

Jak velké procento si myslíte je těch, co přešli na dobrou on-line výuku?

Jak velké procento si myslíte je těch, co přešli na dobrou on-line výuku.

Toho se právě bojím.

Synka mám na základní škole v sedmé třídě, dcerku mám v prvním ročníku na čtyřletém gymnáziu. Je to obrovský rozdíl mezi, mezi jednotlivými vyučujícími. U synka je to ještě navíc o tom, že hodně předmětů jim úplně zrušili, to znamená mají jenom pár předmětů denně, což mi taky nepřijde úplně, úplně skvělé, když mají 2-3 hodiny denně, tak to nevím, jestli je úplně, úplně ideální. A mrzí mě, že velmi často se z rodičů stali další učitelé. To znamená, že doučují děti a znova se učíme věci, které jsme možná měli někde na základní škole.

A už jsme rádi zapomněli.

A rádi jsme je zapomněli, protože už to byly takové ty věci typu nauč se nazpaměť vzoreček něčeho, nauč se, nevím něco vyjmenovat.

Jo jo.

V sedmý tříděné ne vyjmenovaný slova, ale to už doufám, že umí, ale, ale, ale podobné jako podobné encyklopedické jako znalosti. A ale zapojit ty děti do té výuky, aby, chci říct, aby je bavila. To není jenom o tom bavila, aby je zaujmula, a byli do ni vtaženi je samozřejmě velmi těžké a mnoho učitelů mi přijde, že teda nepřešli z toho, že nesedí a nestojí před, nebo nesedí za učitelským stolem, za katedrou a před tabulí, ale stojí, sedí u počítače, něco vypráví a v podstatě si říkají je, ještě 10 minut a bude zvonit.

Zvonit.

Ale, tak to si myslím, že přínos nemá skoro žádný pro, pro ty děti takový, aby jim to v něčem pomohlo. Je složitý děti, děti zapojit nějak aktivně. Musí se, ta příprava na to je mnohem delší, než na standardní vyučování, nehledě na to, že jsem přesvědčen, že standardní vyučování je hodně o tom, že ty učitelé krotí ty děti. Nezlob, nevyrušuj se, nečti si, neblbni. A tím uplyne dlouhá většina, nechci možná ne většina, to bych, to přeháním, ale část té hodiny, tady to tak úplně není. A je samozřejmě těžký pro toho učitele sedět před obrazovkou, někdo má kameru, někdo nemá, někdo prostě se vymlouvá, je dneska nemám připojení, dneska nevím, já nevím co. A vidím to i u svých dětí, to není jako jenom mimo je. Nicméně já bych hrozně rád, aby tato doba, pokud už takhle špatná doba musím říct a doba, která za rok, vlastně se změnil, úplně se změnil svět, a vybudovaly se nová odvětví, některá odvětví se ukazuje, že jsou zbytná, a ukazuje se, ukazuje se to jak na zaměstnanosti, na potřebě různých, různých profesí pro různé části. Ale já bych hrozně rád, aby po týhle době zbyla to ta, ta zkušenost, že to jde. A pokud bychom se dostali do situace, že obecně budeme používat on-line technologie k výuce, ke vzdělávání častěji, a to fyzické vzdělávání, setkávání bude o tom, že to budou různé workshopy, různé diskuze, které mi nejvíc chybí, a to, v tom je největší rozdíl, co já vidím mezi třeba naším školstvím, a třeba tím americkým, kde to není, ty lidé a děti a v té Americe se taky učí a učí se hodně nějaké věci nazpaměť na ty různé zkoušky, Gmat a potom něco vykazují, ale taky je tam strašnej prostor pro diskuze, pro vlastní názor, pro skupinovou práci, a to si myslím, že je dobré, dobré, když je fyzicky, když to lze. Samozřejmě tak nahradit videokonferencemi a podobně, ale když to jde fyzicky, tak to je skvělá, skvělá, skvělá, skvělá příležitost se potkávat, a ty videověci, a samoučení může nahradit, může nahradit ten zbytek. Ono se totiž hrozně rychle i ukáže, co z toho je důležité a co není. Jestli má cenu se jako učit celé penzum, protože.

To je pravda.

Proč se mám učit nazpaměť něco...

Co nikdy nepoužijete.

...anebo to se učím jenom proto, abych teda udělal ten jeden test, a pak ho zapomenu, protože ty, protože stejně to nebudu potřebovat dalších několik let, než v nějaké další třídě na střední škole, možná na vysoké škole. To znova budu se učit znovu. Protože to znovu někdo po mě bude zkoušet a pak se to budu znova učit na státnice, úplně nesmyslně protože, proč se mám učit na státnice něco, co už jsem se učil v průběhu třeba vysoké školy několikrát, a to prostě nedává smysl, ale já se obávám, že u nás, u nás tenhle ten proces nějaké změny, je tak náročný mentálně prosadit, ne fyz, ne prakticky. Ale aby, a protože to znamená, že z krotitele, učitele krotitele vychovávám opravdu učitele vychovatelé, učitele školitele a parťáka. A ne toho, který řekne tady to je a teď mi, teď mi, teď mi, to, co se mi stalo u zkoušky na vysoké škole, tak mi řekněte pane kolego, co je na straně 34 vlevo dole v mých skriptech. Já jsem to věděl, protože mi to řekl nějaký můj spolužák, že se na to ptá ten člověk, ale dozvěděl jsem se to náhodou. Mi řekl, že asi tři místa ve svých skriptech ten člověk asi zná, protože se na ně vždycky ptá. Ale je to úplný nesmysl, kor, já jsem studoval humanitní vědy, takže to není o tom, že to byl, byl nějaký zákon, nebo něco podobného. Nějaké něco, nějaký něco, něco, co by muselo zrovna být přesně tak jako odcitováno. A v tomhle nás čeká si myslím obecně obrovská, obrovská změna. A nevím, jestli ji jsme ji schopni, protože s o těch změnách a strukturálních změnách mluví pořád, a pak do toho začaly zasahovat různé vlivy a vlivové skupiny a rodičovské spolky, a to, a to mi přijde, že je úplně, že to je strašný.

Když nad tím, tak především, když se tedy o tom bavíme, tak jako můj osobní postřeh, co vlastně ten rok těm dětem nebo tomu jednomu mýmu dítěti dal. On chodí do osmý třídy, do tý doby nemusel sáhnout na žádnou domácí přípravu, prostě školu si odchodil, odseděl, přišel domů a tím to pro něj skončilo, takže ho to trošičku naučilo tý samostatný přípravě, trošičku samostudium, to doteďka neuměl, a toho jsem se děsila, až půjde na střední školu, až takovej ten jako šok, až spadne, tak vlastně to, ale jinak.

Já, já to vidím na svém synovi, protože dcerka, jak je na tom, na tom gymnáziu, tak ona přece jenom, vy dámy jste chytřejší a zralejší mnohem dřív, než, než chlapci.

Jsme takový zodpovědnější. Cílevědomější.

A tak, když to vidím na synovi, tak, tak já mu to ale vůbec nezávidím. Já mu fakt nezávidím, protože on neměl, jak se to naučit, on prostě radši lítá venku, což jsem teda šťastnej, že radši lítá venku, než hraje na playstationu třeba, nebo nějaké hry, když ty jsem, ty hraje taky, jo, ale, ale má s tím mnohem větší problém, a když to vidím na mladších, na mladších potomcích známých a kamarádů, tak když vidím, jak jeho, jejich, rodiče těchto ratolestí, jak se učí, a že vlastně dopol, část dopoledne děti mají online výuku a zbytek dne se učí s rodiči, aby jim vysvětlili to, co se měli dovědět ve škole, tak, tak to mi nejvíc vadí, že ta odpovědnost se přesunula na někoho, kdo pro má pracovat, kdo má se starat o děti, kdo má něco samozřejmě dovysvětlit, když to nejde, ale nemá, ale nemá se z něj stát jako učitel a ten hlavní. Mě by zajímalo kolik, kolik lidí je autorem různých domácích úkolů, a jak se kdo raduje z toho a dneska jsme dostali jedničku za naší esej, jako.

Mám takových jedniček...

Já myslím, že jich pár taky mám. A je to krásné, když nadšené děti říkají, je tak tady z toho jsme dostali tati jedničku, a pan učitel, pan učitel byl spokojenej, protože dcerka myslím, že měla psát něco o fake news, nějakou fake news měli vymyslet, a tak. A pan učitel mi řekl, že by tomu tý zprávě i věřil, že to bylo fakt dobrý, tak z toho měla upřímnou radost, já říkám, vidíš, jak jsi to hezky vymyslela a jak jsme, tak to bylo takové jako zvláštní, no.

Tak to bysme se tady Pavel mohli povídat dlouho, protože ten rok byl opravdu, opravdu náročný, ve školství tuplem. Zpátky k vám. Získal jste řadu ocenění, například manažer roku. Vnímáte svoji práci, tu úžasnou cestou LIGSu jako úspěch, jako svůj úspěch.

No já, já toto všechno vnímám jako obrovské štěstí a obrovský úspěch obecně. Vnímám to, ale ne jako můj osobní úspěch, ale všech těch lidí kolem, kteří tvoří LIGS, tvořili LIGS a budou tvořit LIGS. A celou tu úžasnou partu lidí, a kolegyň a kolegů, bez kterých by LIGS nikdy nebyl tak daleko, jak je. A my máme kolegy a kolegyně v nějakých 13 zemích, se kterými spolupracujeme, se kterými, kteří, kteří tvoří LIGS, a to není jenom o Havaji, to není díky historii, historicky o České republice, ale o mnoha dalších zemí světa. A pro mě je, pro mě toto celý znamená, že jsme vytvořili něco, co je životaschopné, a co se dá rozvíjet, a úžasné je, že hodně třeba našich absolventů se stává našimi lektory, protože se jim líbí ten systém ten přínos.

To je hezký.

Ale chtějí u toho zůstat, to znamená pro mě je tohle nejlepší, nejlepší vysvědčení. Nejlepší ocenění toho.

Chápu.

Toho, co děláme, že prostě ty lidi se k nám vrací, a vidíme to i na číslech třeba doporučování nových studentů, což je další ukazatel, který my sledujeme, a máme z toho obrovskou radost, když stávající studenti, absolventi nám doporučují další, protože se jim to líbilo. A protože to je o tom, že málokdo by přeci doporučil něco, co by se mu nelíbilo, nebavilo ho, nebylo mu to přínosné, někomu dalšímu, takže z toho mám také obrovskou radost.

Co vaše soukromí. Zbývá vám čas vůbec ještě na rodinu, na děti, na nějaký koníčky?

No to je. Musím říct, že, pokud koronavirus něco pozitivního mně osobně přinesl.

Že jsme se trošku zastavili...

Že jsme se trochu zastavili, a že jsem i doma, a že tak často doma jsem nebyl asi nikdy.

Vnímají to tak i doma?

Vnímají to taky doma, že jsou, že jsou opravdu hrozně rádi, ale teď už je to tak, že když jedu do práce, protože my máme, my máme home office, jak tady ty podpůrné části v Čechách, tak po světě. Je to, tak, jak kde zrovna to jsou ty, je ta situace tak, tak se ptají, kam jedu, že vlastně, proč nejsem doma.

Fakt, tak to máte fakt štěstí. Já to takhle rozhodně nemám.

Já kolikrát teda skoro až utíkám, že bych už rád jako byl i v jiném prostředí, takže toto, na tohle koronavirus musím říci je dobrý. A co se týká, co se týká toho ostatního, tak moje žena, které bych teda chtěl nejdřív jako vyseknout poklonu, že vůbec se mnou jako je...

Že to všechno dala.

Že to dala a dává, já teda bych se sebou žít nemohl, tak, tak ona je zapojená do práce LIGSu, takže ona, ona pracuje, pracuje v LIGSu. Takže ta ví, co se tam, co se tam děje a jako jak fungujeme a podobně. A je zajímavé i, děti, i děti to zajímá, takže když mohou, tak by rádi chodí, že na brigádu do LIGSu pomáhat a podobně což, což mám taky jako velkou, velkou radost. Nicméně tato doba pomalu končí, takže teď to bude trošku náročnější, že budu muset trávit víc času právě, právě za mořem. Tak doufám, že tam čas od času se mnou rodina a děti budou.

A co ty koníčky? Jak dobíjíte baterky?

No, to já úplně neumím.

To je špatně.

No já vím. Já jsem se to ještě nikdy nenaučil. Takže já jako se snažím chodit někdy na golf.

Učíte studenty, vzděláváte je, a sám sebe jste nenaučil....

To jsem jako nenaučil se, takže to doufám, že postupně jako se naučím, protože to je nezbytné, chodím na procházky, musím, a doufám, že se i víc dostanou ke golfu a čas od času, že si dokážu i dojít zahrát fotbal, který jsem dříve hrával.

Tak super, a na závěr máte nějaký plány do budoucna?

Máme určitě, protože bychom nemohli zůstat na místě a ustrnout, takže to by nás pohltilo všechno kolem.

To by mi k vám vůbec nepasovalo.

Tak hlavní plán, který už postupně realizujeme, tak je nový projekt vzdělávacího on-line vzdělávání, který se jmenuje, EDU effective. A to je systém, a to je systém online, online výuky, kde jsme se setkali s lidmi, kteří chtějí pomáhat, pomáhat dalším, takže je to nezisková organizace, která se snaží za co nejnižší ceny nabízet, nabízet různé, různé druhy vzdělávání, ať je to právě MBA, ať je to DBA a další programy, je to česká, česká neziskovka, takže i k tomuto přispěl koronavirus, a to že jsem častěji v České republice, než, než tomu bylo v bývalých, v předchozích letech. A je to, je to, má to charitativní přesah, protože část velmi už nízkého školného věnujeme na charitu podle výběru studentů, a tím zase pomáháme, pomáháme dalším potřebným a máme z tohoto projektu obrovskou radost.

To zní velmi zajímavě. A já bych si ráda o tom někdy popovídala v budoucnu, protože si myslím, že by si to zasloužil ten projekt, jak jste to takhle nastínil. Pavle, děkuju moc. Jsem strašně ráda, že jste si udělal čas, že jste přišel, že jsme si tady takhle spolu mohli bavit, přeju vám mnoho úspěchů nejenom v pracovní sféře, ale samozřejmě i v tom osobním životě, ať se vám daří a v dnešní době je to důležitý zdravý, budu těšit, že se zase brzy uvidíme a uslyšíme.

Moc děkuju a děkuju za pozvání a přeju hodně úspěchů. Realiťáku roku dál.

Děkujeme.