8.6.2022 13:58
Ve třetím díle našeho nového seriálu jsme se vypravili za Pavlem Rakoušem, vedoucím realitní činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj. A proč právě za Pavlem?A co nás zajímalo?
Ve třetím díle našeho nového seriálu, který připravujeme ve spolupráci s Reality.iDNES.cz jsme navštívili Pavla Rakouše, vedoucího realitní činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj. Pořád mě neopustila myšlenka, stát se pro účely tohoto seriálu a realitní makléřkou. Proto mě zajímalo, co musím splnit z pohledu zákona, abych mohla tuto živnost vykonávat. Může realitního makléře dělat každý? A co mi Pavel poradil se dozvíte v následujícím videu.
Vítám vás u třetího dílu našeho seriálu Jak se stát nejlepším realitním makléřem od A až do Z. Dneska jsem si pozvala Pavla Rakouše z ministerstva pro místní rozvoj, ahoj Pavle.
Ahoj. Hezký den.
Protože jak už víte z předchozích dílů, já jsem se za účely nebo pro účely projektu rozhodla stát realitní makléřkou. Strávila jsem skvělý den s Petrou Wölflovou, navštívila jsem několik majitelů realitních kanceláří, kteří mě podpořili a přesvědčili mě o tom, ať to zkusím, že bych možná mohla být tím vhodným adeptem. A mně teď zajímá, co pro to potřebuju udělat, abych se mohla stát tím realitním zprostředkovatelem. Pavle, já mám vyšší odborné vzdělání, myslím si, že v realitách pracuji poměrně dlouho, inzertní portál reality iDNES několik let, stačí mi to pro to, abych mohla se dneska rozhodnout a jít na Živnostenský úřad požádat o živnost, stát se realitním zprostředkovatelem?
Ono to není tak úplně jednoduché.
Já jsem si to myslela, proto se na to ptáma.
Buď je opravdu úzce zaměřené, specializované vysokoškolské vzdělání, které lze uznat, vlastně tím se nahrazuje potřebná praxe nebo nějaká, buďto právní, anebo je tam specializované stavební se zaměření prostě na stavby typově rezidenční nemovitosti, něco podobného nebo ekonomika, opět se zaměřením na obchod, marketing, spíš, když se to blíží k té otázce prodeje hotových celků, čili nemusí to být zrovna nemovitost a podobně. Ty obory jsou nějak vyjmenované v zákoně, a v případě, že ten Živnostenský úřad by si nebyl jistý, tak on se zeptá na ministerstvu školství, zda to vzdělání vysokoškolské lze uznat. Důležité je, že to musí být vysokoškolské vzdělání magisterského stupně, bakalářské nestačí. Druhou možností je bakalářské, k tomu poměrně finančně náročný NBA kurz a rok praxe. To je teď poměrně módní a řada vysokých škol vlastně to zkouší jako doplněk. Ono se to docela dobře jako dá skombinovat s tím, když už někdo studuje obor a chce skončit bakaláře, a ten poslední rok si třeba k tomu přidá tenhle placený kurz, v rámci toho, že to je v jedné škole, třeba to nemá tak drahé, jako kdyby přišel zvenku. A vlastně tím má splněnou velkou část té odborné praxe. Ty kurzy NBA některé se nově rozbíhají, vím, že od příštího roku zase se chystají další, už asi třetí nebo čtvrtá vysoká škola se do toho chce zapojit, což je dobře, my jsme tomu rádi, důležité je, aby si udrželi určitou kvalitu těch kurzů, což doufám, že ano. A k tomu je potřebný rok praxe, praxe znamená, že pracuji skutečně v realitní kanceláři. Ten inzertní portál je tak trochu na hrarně, ale spíš asi by to ten živnostenský úřad neuznal, protože oni opravdu chtějí vidět člověka, který přichází do styku s klientem, byť třeba s někým starším, kdo ho zaučuje, zapracovává, nějaký senior makléř zapracovává juniora začínajícího, a vlastně vidí vedle něj, co se děje. Měl by minimálně jednou, dvakrát být u náběru nemovitostí. Měl by být u toho, když se sepisují zprostředkovatelské smlouvy, zadávají se podmínky, když se smlouva ukončuje, podepisuje se rezervační smlouva, jak se vypořádávají závazky, kam se dávají peníze do úschovy, jak to funguje, čili to všechno by měl vidět u někoho, vedle někoho pracovat alespoň. Pokud nemá ani ten bakalářský stupeň, a to NBA, tak pak maturita plus tříletá praxe. To všechno se ovšem dá nahradit ještě k maturitě, místo té tříleté praxe poměrně náročnou zkouškou, a to je takový trend, který v poslední době je pro řadu makléřů nejjednodušší, protože je nejrychlejší.
Nejrychlejší, tak.
Tak je to pravda. Ale jestliže si vzpomeneš na to, jak vypadá maturita, tak já bych si troufnul říct, že ta zkouška na makléře je minimálně stejně náročná jako jakákoliv jiná maturita. Někteří zkušení makléři si to, pro zajímavost, kteří mají licenci, všechno zkusili a říkají, že měli problém, aby vůbec uspěli. Skládá se z té nějaké textové části, písemné, pak na to navazuje praktická zkouška, předvedení, dotazy před porotou, my jako stát dohlížíme na to, aby výkon těch zkoušek byl naprosto jednotný, kvalitní, takže v podstatě opravdu je to jako státní maturita, státní dohled nad těmi zkouškami je. A není to jednoduché. Takže to je taková v současné době nejběžnější věc, když vezmu, že máme nějakých 12 až 14 000 makléřů, tak dneska víme, že skoro 5000 už z nich má tyhle ty zkoušky, takže zdá se, že to je pravděpodobně, pokud nemám to specializované vzdělání, asi nejčastější způsob, a do budoucna asi i bude nejčastější způsob, jak se stát realitním makléřem. Ale já i přes ty zkoušky ještě vždycky doporučuju, že než na ty zkoušky někdo jde, buď jde na nějaký přípravný kurz, nedá se ta zkouška udělat jen tak, anebo opět, byť to není v zákoně napsáno, ale být u toho obchodu, být u toho uzavírání těch smluv, být u těch vyjednávání. To je nejlepší příprava na tu zkoušku, čili opět nějaký půlrok, rok, klidně do té kanceláře chodit, docházet. Zároveň si tam vytvořím nějaké vazby, zjistím, jestli mi ta kancelář vyhovuje třeba.
A já můžu docházet do realitní kanceláře a rok tam působit bez?
Může tam člověk, pokud ta kancelář o něj stojí, on tam může pracovat v nějaké pozici pomocníka, zaměstnance nebo něčeho podobného.
Můžu chodit, můžu chodit na prohlídky s klientem?
Nemůže ten člověk sám od začátku ihned dostat práci v té kanceláři, že on provádí toho klienta, to říkám už všechny informace.
Jestli tomu dobře rozumím, můžu dělat takovou asistentku, budu chodit s někým.
Junior makléř.
Podepisovat i smlouvy, budu se jenom dívat, jak to podepisuju, budu chodit na prohlídky, budu se dívat, jak ten senior tu prohlídku provádí, že.
Říkejme tomu koncipient realitní.
Koncipient.
To je možná takové lepší slovo, někdo to používá, ale proč ne, to jako si myslím, že je vlastně nejlepší způsob, jak se o tom dozvědět. Vidět, co ten zkušený makléř, který už to léta dělá a má kompletní licenci, jak jedná s tím klientem, co mu může říct, jak zjišťuje informace o nemovitosti, které informace předává, a jakým způsobem. Co se písemně předává, že je spousta věcí, které je potřeba skutečně předat, mít jistotu, že to proběhlo písemnou formou, byť třeba digitálně, ale ty informace, aby tam proběhly, aby ten klient jako ta strana spotřebitelská, když to řeknu, měl všechny informace, a to dokonce nejen ten, jehož nemovitost prodávám, ale i ten, kdo kupuje, přestože mě platí ten, co prodává, tak i tomu kupujícímu jsem povinen dát správné informace, včas, atd.
Pro mě asi tady ta varianta úplně není, protože nechci čekat rok někde si to zkoušet a teprve jít ke zkoušce, já bych se ráda stala dřív tím realitním makléřem. A i teda si nedovedu úplně představit, budu někde fungovat rok, dva jako koncipient, asi se jako moc neuživím dobře, takže mně zbývá ta druhá varianta, přihlásit se někam, to, co jsi doporučoval, nějaký přípravný kurz a potom zkoušku. Máme tady jednu, dvě organizace, tři, který se tím zabývají nebo jich je víc, jak, jak to je na tom trhu?
Minimálně 10.
Minimálně 10.
Minimálně 10, u kterých můžu říct, že ty kurzy jsou, mají nějakou úroveň slušnou, oni jsou i trošku, už se liší, což je dobře, že prostě na trhu je pestrý výběr. Některé jsou i třeba jenom regionálně zaměřené, prostě připravují jenom ve svém regionu. Některé se zaměřují více na tu, na tu marketingovou část, vysloveně se zabývají tím náběrem, tím, jak obchodovat. Někdo to má víc posunuté k té digitalizaci, některé více třeba k té právní oblasti, ale to gro by měly všechny mít stejné tzn. připravit toho absolventa toho kurzu na tu zkoušku tak, aby měl velkou šanci uspět, byť ani absolvování kurzu nemusí znamenat jistotu, že tu zkoušku složím.
Tak to určitě a teď mě ještě napadá, jestli je zákonem daný nebo v zákoně o realitním zprostředkování nějaké normy, metriky toho, co mě na těch kurzech musí naučit, jaký témata musím projít. A co musím v té hlavě mít jako ten začátečník, protože těch témat je strašně moc, informací je hrozně moc, když vezmu prostě právo, stavebnictví, o tom bysme se mohli bavit ne měsíc, ale jako roky, než by člověk ty informace načerpal, tak jestli opravdu je někde stanovené takové to minimum pro toho začínajícího makléře, co v té hlavě musí ze všech těch oblastí mít, bez toho to nejde.
Je, říká se tomu kvalifikační standard, a to je vlastně, jsou oblasti, nad kterými mají být vystaveny pak otázky ke zkouškám. Ten kvalifikační standard je daný státem, naposled se změnil a řeknu poměrně zpřísnil k 1. lednu 2020, takže máme přes 2 roky nový kvalifikační standard. Výrazně přísnější než ten předchozí, byť ten předchozí je uznán jako platný a podle něj oni si musí nastavit typové, musí nastavit otázky, nemusí ty otázky pravidelně obměňovat, ale musí neustále akceptovat ty okruhy předepsaných témat, a tam je dokonce přesně určeno, jakým procentním zastoupením ty okruhy musí být v těch otázkách, čili kdybych si vzal ten budoucí absolvent té zkoušky, kdyby si vzal ten kvalifikační standard, a podle něj si dohledával v literatuře, něco, řadu věcí získá na internetu. Něco prostě řekne, to už, tady už tomu nerozumím, tak je potřeba se přihlásit, a vybere si, tomuhle rozumím, ale toto ne, tak si vyberu ty kurzy, které mu doplní to, co neví, čili on by si ten kvalifikační standard měl doplnit, tím kurzem, za který zaplatí, protože on to není zadarmo, aby si ty vědomosti doplnil, aby měl celou tu škálu toho kvalifikačního standartu splněnou a mohl pak se přihlásit na ty zkoušky. A měl větší šanci, že uspěje.
Tak tohle mě tedy pravděpodobně čeká. Poslední otázka, vedete nějakou statistiku, máš přehled a jseš schopný mi takhle odpovědět bez přípravy, procento lidí, kteří se přihlásí na zkoušky, to k vám asi někam propadá, jaká je úspěšnost, kolik makléřů neprojde na první pokus, anebo vůbec, kolik se jich ještě přihlásilo od té doby?
Do účinnosti zákonam než začal platit realitní zákon, tak to zhruba 400 lidí udělalo zkoušky předtím, ještě za toho staršího standartu, bylo nepovinné, bylo to spíš opravdu ze zájmu, aby se vzdělali, pak se zpřísnil standard, začal platit nový zákon a od té doby, poslední čísla mám k přelomu roku, tak to bylo něco přes 4000 přihlášených.
Přihlášených.
A teď to řeknu ošklivě, úmrtnost, tzn. neúspěšnost byla u prvních zkoušek, jestli se nepletu, nějakých 5-7 %, ale mnozí z nich pak šli opakovaně, takže pak nakonec uspěli, takže kdybych vzal absolutní neúspěšnost, tak je, řekněme, okolo dvou-třech procent, kteří ani napodruhé to neudělají, anebo už na ten druhý pokus prostě nejdou. Ale většinou platí to, že ten, kdo napoprvé neuspěje, tak v tom opravném, ne, že by na něj byla ta komise mírnější, ale už ví, co ho čeká, takže opravdu, pokud to člověk nezažije, tak trochu neví, do čeho jde, anebo teda po tom neúspěšném absolvování mu teprve dojde, že je dobré ještě si zaplatit nějaký kurz a pak se vrátit k druhému pokusu, takže tak to probíhá, ale jsou to nějaké jednotky pr
Ještě úplně poslední, jestli můžu, máš pro mě osobně nějaké doporučení, když teda teď vím, že se musím přihlásit na nějaký kurz a projít zkouškou, abych se mohla stát realitní makléřkou, buď kam mě navést nebo jak se připravit, abych měla šanci uspět?
Na webu ministerstva jsou všechny agentury, které zkoušky a i kurzy vlastně víceméně pořádají. Tak je možné se na to podívat, a ono, když už vidím u někoho, že má velkou četnost zkoušek, má tam třeba 2 nebo 3 poroty, které zkouší, protože ta porota musí být aspoň dvoučlenná, tak z toho už se dá vyvodit, že to je někdo, kdo má velkou praxi, kam se chodí hodně k těm zkouškám, organizuje to ve velkém. Tím nechci říct, že ti, kdo dělají zkoušky jednou za čtvrt roku, že jsou nekvalitní, ale přece jenom, kdybych si chtěl zajít někam, kde už trošku to umí a vědí přesně co a jak, jak s tím klientem jednat a jaksi tu zkoušku pro něj připravit tím způsobem, aby potom v ní uspěl, tak bych si asi vybral někoho, kdo je takovým tím větším organizátorem zkoušek, na druhou stranu, pokud jsem z nějakého regionu, kde to mám daleko, třeba k místu, kde ty zkoušky nejsou taky všude, tak asi budu muset volit někoho místního, poptat se, ale jednoduchá věc, skutečně, podívat se na náš web, tam se dá doklikat, když si zadám profesní kvalifikace, tak se dá doklikat až na termíny. Já tam vidím i termíny vyhlášené, anebo, to je poslední možnost, ty zkoušky, a to málokdo ví, jsou veřejné. Takže já se můžu jít na jednu tu zkoušku třeba i podívat. Ohlásím se, vidím termín, a řeknu, jdu se podívat na vaši zkoušku. Stejně jako v podstatě maturita by taky měla být veřejná, aby byla kontrola veřejnosti, takže si můžu domluvit a říct, podívejte se, rád bych tu vaši zkoušku viděl, v době koronaviru to bylo výrazně omezeno, tam mohlo přijít maximálně 2-3 lidi třeba se dívat, teď už to omezení není, takže není od věci, když chci vůbec vědět, jak ta zkouška probíhá, a opravdu mám o to vážný zájem, tak se tam dojít podívat.
Tak jo, Pavle, děkuju moc. O tom, jestli jsem se někam přihlásila, jestli jsem se přihlásila k nějaký zkoušce a hlavně jestli jsem byla úspěšná, se určitě dozvíš, a děkuju moc za tvůj čas, za rozhovor a zase někdy příště. Děkuju, mějte se hezky.
