13.2.2023 14:13
Dalším hostem, který přijal naše pozvání byl Miroslav Jonáš. Spoluzakladatel M&M reality holding a.s. Specialista na realitní právo, finance, investice, oblast exekucí, insolvencí a daní. Úspěšně založil a vede projekt Realitní maturita.
Dobrý den dámy a pánové, vítám vás u našeho dalšího dílu pořadu Realiťák roku tváří v tvář. Dnešním hostem je Miroslav Jonáš. Ahoj Mirku.
Ahoj.
Snažil jsem se s Mirkem domluvit už nějakou dobu, ale je to velmi zaneprázdněný manažer, ředitel, investor, školitel, majitel, co ještě nám tam chybí?
Boxer.
Jasně, boxer, rodič, fotbalový trenér?
Ano, nově i trenér.
Nově i trenér jsem koukal a spoustu dalších. Budeme se standardně bavit o něm, jakým způsobem začínal, co dělal. A pojďme rovnou na to. Mirku vím, že jsi nikdy nebyl zaměstnán, ale vždycky jsi to vlastnil. Co tě k tomu přivedlo, protože na vysoké škole jsi si udělal vlastní firmu. Jak jsi k tomu přišel, že jsi nikdy nechtěl být zaměstnaný?
My jsme jí udělali už při vysoký škole tu firmu.
Už při vysoké.
A já jsem vlastně první revoluci zažil ve 14. letech, v osmdesátém devátém mi bylo 13,5 let, ve 14. letech jsem šel do prváku na gympl. Já už jsem to říkal několikrát, naši si koupili videopřehrávač a jednou přišel kámoš, že ta videokazeta z půjčovny se dá přetočit, že bychom to mohli nainstalovat a že bychom měli každý svoji třeba. No, a mě to pak napadlo to upgradovat, že bych to mohl přetáčet a prodávat, že jo, takže jsem si přes inzerci a podobné noviny vydal inzeráty typu Ruším sbírku videokazet. Za obálku se známkou vám pošlu seznam. Tak jsem si pak ofotil seznam hlavních filmů, co tenkrát běžely, to byli tenkrát Osobní strážce, Krvavý sport, takový nějaký podobný, Rambo, že jo. No a vždycky mi někdo napsal a poslat tu obálku, tak já jsem tam vložil to, co mám, poslal jsem mu pak za 250 Kč 2 filmy. A vlastně tím jsem začal podnikat. Ve třeťáku jsem prodával zlato, pak jsem prodával nějaký věci do počítačů, protože taťka měl firemní počítače a jednou sháněl nějaké větráček, tak mě poslal do nějaký firmy v Pardubicích a tam ty větráčky prodávali a oni měli 2 ceny. Jakoby jednu normální a jednu nižší. Zase mě to zaujalo, říkám, co je ta nižší? A oni řekli, že to bych musel mít živnosťák, a to pak prodám jako takhle velkoodběratelům. Tak jsem počkal až večer, když šel taťka spát, vzal jsem ze skříně živnost, máme stejný jméno Miroslav Jonáš oba dva, on byl inženýr, já v tu dobu ještě ne. Šel jsem druhý den do té firmy, udělal jsem si registrace na jméno Jonáše a zase jsem si dal nějaký inzeráty, že prodávám tyhle ty věci do počítačů a svoji cenu jsem dal mezi tou jejich červenou, to byla ta nízká, a to černou, tou doporučenou. Poslal jsem to dál, že jo, do novin, no a prodával jsem věci na počítače, aniž bych tomu rozuměl. To byly nějaké ty řadiče a takový, já vůbec nevěděl, co to je, že jo. No, a lidi to objednávali.
Něco chtěli, takže jsi to koupil a prodal.
Tím pak jsme vlastně rozjeli byznys a to už bylo jasný, protože jsem viděl, že podniká taťka, jo, a když máš takový obraz v rodině, taťka má firmu na výtahy, jednu z největších vlastně, když to řeknu, tak i teď v Evropě, bych to řekl. Když to vidíš, tak ti je jasný, že když vlastně budeš zaměstnaný, tak jsi limitovaný penězi. Kdežto, když jedeš na sebe, tak zase tak úplně limitovaný nejsi, že kolik chceš, tolik vyděláš.
Já vím, že tvou původní motivací nebo myšlenkou bylo - chce být milionář.
Přesně.
To už taky už několikrát padlo. To se splnilo velmi rychle.
Ano, vydělal jsem ho ve 22 letech a hned jsem o něj přišel.
Jasně, ale to důležitý je to vydělání nejdřív, to, že o to člověk přijde, to je častý jev, zvláště na začátku u těch podnikání se to stává velmi často. Kdy jsi tak jakoby přičichnul k realitám? Vím, že tam něco bylo ještě ve stavebnictví.
No, my jsme vlastně ve čtvrťáku založili stavebniny, protože společník Milan Zavadil, my jsme se poznali na vysokých škol jako, jak Pardubičáci jsme se poznali v Hradci, tak jsem ho do toho...
Jak je možný, že Pardubičáci jsou v Hradci?
Pardon, v Praze.
V Praze, já jsem zmínil vesnici u Pardubic. Potkali jsme se v Praze a domluvili jsme se, že spolu budeme podnikat a on se namotivoval do nějaké společnosti. Tam se dalo 24 000 vklad, pak do toho člověka přihodil 12 a lákalo se na různý věci a jedno z toho byl stavební materiál. A já v tu dobu právě začal stavět barák, tak já přesto jsem se podíval, nechal jsem si udělat nabídku na cihly. No a ta nabídka byla dobrá, vlastně nejlevnější, takže jsem říkal že to si opravdu přes tu firmu vezmu, to má asi smysl. No a jel kolem nějaký obchoďák ze stavebnin a já jsem řešil vykládku, zastavil a říkal - odkud to berete? Říkám - tady přes tuhle firmu, oni nám dali tady dvacetiprocentní slovo. On se zasmál a říkal, no vidíš, kdybys to vzal napřímo od nás, tak já ti dám 30. Tak já jsem se zamyslel a říkám kolegovi, to je nějaký divný, jo. Tak jsme zajeli (???), já chodím do Bramacu a podobně. A tam nám dali obrovský slevy na cokoliv, co bychom chtěli. Tak jsme se dohodl s tím (???), protože ty stavebniny, co tam dodávali. To byl takový starší týpek, který nejezdil na ty školení, prostě se o to nestaral, jenom nabídku a oni to kupovali. My jsme se domluvili, že budeme jezdit po těch jejich seminářích a budeme jim to vlastně nabízet a oni budou na nás lákat. No, a v konečně fázi, někdy kolem roku 2000 my jsme udělali přes půl miliónu roční obrat a hlavní lákadlo toho (???) jsme byli my. Tam bylo přes 30 000 lidí. Mělo to obrovské výhody, pokud se jelo seminář, tak tam byly hezký holky a ty jsi byl hlavní lákadlo pro ně, že jo, takže to mě bavilo.
Takhle, to ti vydrželo do dnes.
To mě vydrželo do dnes, tyhle zájmy. Takže jsme vlastně dělat tyto věci a k realitám jsme se dostali právě ve skupině těchto lidí, protože (???) jsem kolem roku 2004 tak trošičku jakoby utichl. Takže my už jsme navázali vazby, s jedním procentem (???) jsme dělali půjčky. A když jsme dělali na Karvinsku takový ty mikropůjčky, menší peníze lidem, že jo, to bylo docela dobrý. Pak jsme zase dělali nějaký větší úvěry, to byly zase úvěry přes stavební spoření, a lidi, aby dostali úvěr ze stavebního spoření, tak se musela dát jistá akontace. Takže my jsme jim vystavovali fakturu na stavební materiál, přišly prachy k nám na účet, my jsme si nechali nějaký procento, peníze jsme jim poslali, protože oni vlastně od té smlouvy legálně odstoupili. Jednoduchý fígl a celá severní Morava z toho žila, jo. Takže to bylo dobrý, založili jsme stavební družstvo, kde jsme vlastně lidem vraceli DPH z toho stavebního materiálu, což taky bylo dobrý. No, a právě s těma klukama jsme se potkali, že oni začali koketovat s realitami, že by založili realitku. Jenže se namotali, zase klasicky, na severní Moravě na nějakého podvodníka, který jim něco nakecal, tak to fungovalo. Tak jsme se pak párkrát sešli v Pardubicích, nějaká šestičlenná skupina lidí jsme byli, a říkali jsme, tak pojďme ty reality nějak vymyslet. Díky tomu (???) známe prostě spoustu lidí, tak jsme si vzali mapu, udělali jsme si 6 teček, kde bychom měli startovací pobočky, kde v podstatě někoho známe. No a ty lidi jsme nějakým způsobem obvolali a nějak na začátek prosince jsme je svolali k nám do kanceláře.
Já se k tomu možná vrátím. Teď tě ještě přeruším, protože tady předtím, než začala ta jakoby velká éra, velké realitní kanceláře. Mě spíš zajímá jako, jaké jsi v tu dobu měl ty motivace, kolik jsi měl volného času, kolik jsi vlastně věnoval tomu byznysu jako takovému, protože podle toho, co říkáš, tak to bylo neuvěřitelně náročný, hektický, co jsi vlastně v té době kromě toho ještě stíhal?
Já jsem neměl rodinu, takže já jsem měl přítelkyně, když to tak řeknu, a měl jsem sport, jsem hrál hokejbal, my jsme ho založili, když mi bylo 15, v roce 2003, a vlastně dneska pardubická Alfa, extraligoví vítězové, myslím, že předlonští, to jsem založil já a já jsem tam byl 15 let kapitánem jako obránce, že jo, nejtrestanější hráč ligy většinou, a tak nějak, no. Takže jsem se věnoval vlastně sportu a byznysu. No a my jsme tenkrát seděli s klukama, to bylo ještě ICQ, nebyly ani Skypy, psali jsme si po tom, abychom našli různý byznysy, co bychom mohli dělat. Měli jsme dokonce diskotéku v Hrochově Týnci, to se mi úplně vytěsnilo z hlavy, nedávno jsem jel kolem.
Tak jsi si vzpomněl - to znám, to jsem někdy viděl.
No, to jsme tam měli i tu Kateřinu Stočesovou dokonce, takovou módní přehlídku a ona tam chodila. To byla tenkrát nová Miss, vím, že jí někdo přes nějakého známého dostal, tak jsem říkal, ty jo - Stočesová, to bude stát majlant, to budeme vydělávat může tam někdo přes nějaký známý říká Stočesová represe, a to bude vydělávat půl roku, že jo a ona tam byla asi za 3 000 jakoby tenkrát, já jsem měl takovou představu, že jsou drahý tyhle ty holky, ale nebylo to tak dramatický. Takže jsme dělali různě aktivity, já jsem měl hodně času jo, jenom sport a jenom práce.
Takže tenkrát to bylo všechno zaměřeno striktně byznysově nebo v uvozovkách sportovně.
Moji společníci, řeknu, Milan, to bylo to samé, jo, že vlastně nebyly děti, jenom přítelkyně a práce.
No, ono je taky důležitý říct, co to vlastně bylo, protože primárně člověk, když potom už má rodinu, případně jiný zájmy nebo už má vyděláno, tak zase to vypadá trošičku jinak, k tomu se možná dostaneme později. Dobře, pojďme se vrátit k tomu, kdy jste takhle jednou večer seděli v Pardubicích s několika známými kamarády.
No, psali jsme si po Skypu, ICQ, o té realitce, že jo, jeden v Ostravě, druhý v Hradci, v Pardubicích, takhle jsme si prostě psali. A pak jsme svolali tak asi 40 lidí, co jsme znali jako obchodníky, do těch Pardubic, že jo, no a to jsme prostě od rána ve stresu. Říkali jsme - tak 40 lidí, přijedou, že jo a bude ostuda. A nakonec oni vzali ještě nějaký lidi s sebou, my jsme měli takovou dvou patrovou kancelář, vlastně původně to byl podkrovní byt a my jsme to místo předělali na kanceláře, no a přijeli asi 60 lidí, ti byli prostě všude narvaný jako, i de facto na záchodě seděli, aby nás poslouchali. No a my jsme dali koncepci takovou, že tenkrát jako, že se to nazve MaM reality.
Podle čeho?
Mirek a Milan.
Jasně.
A jenom myšlenka byla taková, že to bude motivovat a hlavně prachy, na čem budeme vydělávat, že budeme prodávat školeni za 6900. To znamená, pojďte nahánět pod sebe lidi, my těch 6900 rozdělíme mezi vás motivovou strukturou. Už tady jsme nastavili nějaký osmistupňový marketing s tím, že už teda už jsme nějaký dali na pátou pozici, co s námi začínali. Takže v tu chvíli už měli dobrý peníze a pak jsme řekli, že budeme je lákat na několik jakoby věcí. 1 noha firmy budou reality, další noha byla Vodka ve spreji, to jsme tenkrát vozili z Rakouska, další - měli jsme kontakt na zabavená auta z leasingu, bude tohleto, další jako naše půjčky, budeme nabízet úvěry. No a pustíme to 1. 1. 2015. Tak se to spustilo. Vodka ve spreji nešla, úvěry jakž takž. No, a říkali jsme, co ty reality, že já o tom vůbec nic nevím, já jsem do té doby měl pronajatý byt městský, že jo. Kolega bydlel v bytě po rodičích, takže jsme jako nevěděli, co. A najednou tenkrát volal Ondřej Mašín, dnes Bidli ředitel - hele, je tady nějaký chlap a chce složit zálohu. Co mám dělat, jo. A my, no tak zavři a dělej, že tam nejsi. A on, že je uvnitř, tak jsem říkal, tak si to od něj vezmi a přijeď k nám z Hradce do Pardubic a poradíme se, že jo. On si vybral někde nějakej družstevní byt, který Ondra někde nafotil, že jo, tak borec složil zálohu a Ondra přijel do Pardubic, abychom se vůbec poradili, jak ty reality vůbec fungují. A tím se to vlastně oficiálně rozjelo.
Běželo to nějakou dobu, pak jste z toho (???). A v tu chvíli už byla rodina?
Vlastně, když jsem končil, tak jsem neměl syna, byl jsem podruhé ženatý, jsem byl 2× šťastně ženatý a 2× ještě šťastně rozvedený jsem, takže to jsem byl ženatej. My jsme se domluvili na odchodu někdy v říjnu 2014, že 2015 odejdu. V únoru jsme měli naplánováno ještě s rodiči cestu kolem světa, to mě bavilo, dost náročné to bylo.
Tak jsme se domluvili na tom konci s tím, že vlastně, a to je řeknu veřejným tajemství, co ví všichni, my jsme vázáni na to, že do budoucna, kdyby se MaM dobře prodali, nemyslím teď, co proběhlo, nějak dobře prodaly, tak vlastně budeme participovat na tom, že z toho dostaneme peníze. Ale pro mě podstatné bylo to, že jsem si mohl uvolnit ruce, a protože mě vlastně ty reality baví, ale hlavně mě bavilo dělat s lidmi, dělat výkupy, dělat prostě školení, být mezi lidmi. A od toho roku řeknu 2012, já už jsem byl v kontaktu jenom s řediteli. A ti ředitelé, to jsou lidi, kteří už jsou mimo terén, ti o tom nic nevědí, jo, takže to byla celodenní porada ředitelů, kde jsem se fakt nudil, protože on vlastně papouškoval něco, co mu řekli lidi v terénu a řekl to ještě blbě, s prominutím. A my jsme z toho dělali nějaký závěr, prostě, jak budeme inzerovat u nás, na reality iDnes, co budeme domlouvat atd. Přitom už jsem věděl z mailů od makléřů, co nefunguje, jak je to špatně, a tak, tak jsem si to vlastně vyslechl v rámci struktur, a to mě strašně nebaví tohle to. Čili já bych opravil to, co jsi řekl na začátku, že jsem manažerem, já nechci být manažerem. Prostě já jsem obchodník, jo. A nechci se starat o lidi. I teďka fond se nám rozjel, že už bohužel máme víc lidí.
Koukal jsem na webové stránky, že je tam najednou víc lidí, než tam bylo.
Všechno řízení lidí jde na Romana a já komunikuji v obchodech. Tohle mě prostě baví.
Kdy jsi dospěl k tomu, že se chceš věnovat zadluženým nemovitostem, exekucím a dalším věcem, kdy ses k tomu dostal?
Já jsem v půlce roku fungování v realitce.
Jasně.
Kdy jsme se radši domluvili, že uděláme nějakej výkup. Nakoupili jsme jeden nějaký byt, v pohodě, a pak někdo přišel, že má nějakého klienta, který má 2 exekuce. A já jsem teda v tu dobu naprosto laicky říkal - já to vyřeším, že jo, inženýr, tak všemu rozumím, žádná plná moc, nic. Prostě jsem zavolal exekutorům. Vydával jsem se za toho klienta. Oni řekli, kolik je ten dluh ke konci měsíce, oni mi to oba řekli, my jsme to vyplatili a ten byt jsme vykoupili. V tu dobu obrovská klika, žádná lustrace, nic takového jsme nedělali. A já vždycky říkám, byla to taková ta zásadní chyba, když jdeš do obchodu, o kterým nic nevíš, a ten první se ti povede. Protože jakmile se mi to povedlo, tak už jsem si řekl, jsem mistr světa a všemu rozumím.
Už můžu dělat víceméně cokoliv.
Už jako v exekuci tě nikdo neporazí, takže další druhý, třetí obchod, okamžitě ztráta peněz. Samozřejmě, protože jsme šli do drahé nemovitosti. Tenkrát mě vytočil Smejkal, který na tom 4× po sobě poslal exekuci kvůli dopravnímu podniku, on to na toho klienta měl, my zaplatili jednou, bude to čistý, super. Zaplatili jsem mu to a za dva dny padla další, že jo. A pak další. A takhle nám to posílali no. Takže tenkrát jsem se vlastně začal učit osobně, začal jsem chodit na nějaká školení k lidem, který v tu dobu se exekuce věnovali, což v republice v tu dobu byli 2 lidi. A jeden z nich je pan Slavíček vlastně, tak tomu jsem vděčný za to, že mě to naučil tuhle tu disciplínu, nebo, že mi spíš otevřel dveře do toho, mám dělat. V tu dobu vlastně ty exekuce školil.
Možná k tobě. Na trhu to tak jako vypadá, že pro 50 % realitních makléřů jsi realitní Bůh, ten, co vlastně všechno ví, je to skvělý. Pro 50 % seš darebák, kterej by tam v nejlepším případě vůbec měl být, proč si myslí, že máš takovouhle pověst?
Hele, je to úplně jednoduchý. Pokud jsi kontroverzní, tak lidi zajímáš. A já vždycky říkám, že i špatná reklama je dobrá reklama, jo, takže o mně se dá najít na Googlu to, že mě třeba v rámci bývalé firmy klienti volali a vyhrožovali mně tím, že třeba jim propadla provize, že to jde do televize. Já odpovím, že jestli mě dostanete do televize, tak přijeďte osobně a já vám dám 50 000 na ruku, protože tenhle národ je tak chytrej, v uvozovkách, že když o nás bude negativní reportáž v televizi, tak nám obratem stoupnou tržby, protože řeknou jo, ty znám z televize. A to, když řekneš, tak to hodně lidí samozřejmě naštve. A pak samozřejmě kontroverze, která prodává, jo, vezmu si červený placatý auto a jedu vyklidit nějakej barák, v uvozovkách, a udělat o tom reportáž na sociální sítě, takže do rána 30 - 40 sprostých zpráv, prostě slušně řeknu - zemře a podobně. Jenomže pak s těma lidma ten byznys uděláš, jo, ale pochopitelně je to o tom, že já se věnuju jenom výkupům, a to některým makléřů nesedí.
Jako výkupy jako obecně jsou kontroverzní téma, protože prostě... Ale je to standardní podnikání jako každý jiný, co si budeme říkat.
Perlička je, že hodně makléřů, který mě třeba kritizuje za výkupy v rámci fondu s námi ty výkupy dělají, ale jenom to dělají tak, že nám to dohodí a řeknou - já nechci, aby se vědělo, že to je ode mě, ale ta provize mi nevadí.
Chápu tu. Možná pojďme k poslední věci, což je teď novinka. Fotbalový trenér. Měl jsi nějaký zkušenosti s fotbalem v minulosti nebo jenom z televize?
Hele...
Hrál jsi hokejbal.
Hrál jsem hokejbal. Teďko teda mě čeká, že si musím udělat licenci, protože máme sedmiletý děti a vlastně oddíl mě před to postavil ještě s tím kamarádem tak, že my jsme loni jeden trénink dětí vedli, děti to bavilo a teďka skončili oba dva trenéři. Takže nás postavil před to takhle - máte tam své kluky, buďto to budete trénovat vy 2, anebo to musíme položit tu sedmičku. A moje základní kvalifikace pro fotbal je, že jsem v televizi viděl více jak 500 zápasu a dvakrát jsem byl osobně na Manchesteru, kde jsem do konce zápasu United City viděl gól Ronalda z přímáku.
To je dostatečná kvalifikace.
Kdo dokázal víc, že jo.
No, ale dostavily se už první úspěchy.
Ano.
Koukal jsem na sociálních sítích a už jste vyhráli.
Proti loňsku, kdy vlastně pořád prohrávali, jako nebudu machrovat, ty děti jsou starší, tak už jim to jde, že jo. Ale tak na to se dějiny neptají. Až vychováme nového Ronalda, tak samozřejmě to bude jinak. Tak už jsme teď vyhráli, máme aktivní bilanci, máme dětskou takzvaně miniligu, takže za ten den se odehraje 6, 7 zápasů. Máme aktivní bilanci, to znamená máme víc vítězství než porážek, tak je to super.
Tak to je pozitivní a děti jsou taky nadšený.
Ano, jsou nadšený samozřejmě, musíš je ale pořád motivovat, to znamená kinder vajíčko po zápase je potřeba, ale jsou zase tak strašně hodní, že třeba naše holčička, ona je to jediná holčička v týmu, tak nám teďka na trénink donesla každýmu pětilitrový Soudek Heinekenu jako piva.
Pozdrav od rodičů.
Pozdrav od rodičů, a to protože jsme si po minulém tréninku stěžovali, že už tam nemáme takový stánek, že už je zima a už bude zavřeno, že nebude po tréninku pivo, kde se můžeme poradit s kolegou trenérem a domluvit se, jak bude probíhat příští trénink, což většina dětí tam zůstane s námi na hřišti a radí se vlastně taky s námi. No, a tak jsme si na to stěžovali, tak ona nám přivezla pivo, abychom se mohli radit dál, tak jako super. Dneska máme přátelský zápas s Pardubičkama. HIstoricky první přátelský zápas Starého Hradiště, který nikde nebylo, tak jsme to domluvili a dneska se bude hrát.
Tak ještě další potom, myslím, že další cesta bude mezinárodní nějaký zápas.
Počítáme s tím.
Bude nějaký mezinárodní soustředění?
Samozřejmě pojedeme na mezinárodní zápasy do Hradce Králové někdy.
Tomu rozumím.
Máme kamaráda v Chrudimi, takže pak se možná vrhnou i za hranice Pardubického kraje.
Možná poslední otázka, kde se vidíš za 10 let? To je strašně dlouhá doba pro to, jakým způsobem funguješ nebo fungujeme reality jako obecně.
Jako recesista bych chtěl říct, ještě vidím se Zdeňkem na Maledivách.
Tak to by ses mohl vidět už dnes.
(???), ale úplně reálně vůbec po tom netoužím. Vidím se přesně podobně tam, kde jsem teď. Já samozřejmě, když jsem skončil v Mkách, tak jsem si prošel tím, že má původní myšlenka byla, že už nebudu dělat, jo, že si prostě udělám 2, 3 výkupy za rok. Vím, jak to chodí, těma třeba dvěma, třema výkupama za rok si vyděláš velký peníze a nemusíš dělat nic. Po 14 dnech, když jsem byl doma, jsme vlastně s bývalou ženou pochopil, že takhle to nejde, že musím prostě něco dělat, takže já se vidím v tom, že za 10 let budeme pořád rozvíjet firmy, který máme, asi se zase dostanu do nějakého dalšího byznysu. Před osmi lety bych neřekl, že budu dneska mít velkou část majetku v kryptoměnách, že se tomu budu věnovat, jo. Před pár lety bych neřekl, že se znovu vrátím do akcí, na kterých jsem prodělal v mládí, takže možná se asi vrhnu ještě do nějakýho jinýho byznysu. Mám něco v plánu, a to říkat nahlas. Neřeknu to no, to jsme se domluvili s taťkou, že bychom se do toho společně dali, takový i z té výroby něčeho, takže pořád nějaký takový věci, budu dělat byznys, jo, mě to prostě baví. Stát mě nezabezpečí, to vím, na naše důchody nezbyde a mě nebaví prostě být doma, anebo být sám, jo. Takže budeme obklopeni pravděpodobně třetím děckem, protože přítelkyně na to tlačí, že jo, ona teda tlačí na svatbu, na dítě, nevím, no.
Chce to všechno postupně.
Chce to postupně, říkám, že já se na to ještě mladý, mě je 45, nesmíme se ukvapit, jo. Takové věci se nesmí uspěchat. Bohužel už i kluci jsou trochu naočkovaný, teď jeden by chtěl holčičku, druhý chce bratříčka, takže jako se mezi sebou hádají.
Uvidíme, kdo vyhraje.
Nedejbože dvojčata, že by to byli, to bych musel koupit autobus, no tak asi pravděpodobně třetí dítě bude se motat kolem nás, budu dělat pořád ten byznys, budu se bavit s lidmi a tak.
Díky moc. Miroslav Jonáš. Ještě jsem zapomněl říct privátní investor, konzultant a, já nevím, co ještě všechno, protože těch rolí má strašně moc. Mirku, díky moc za účast.
Děkuju moc, ahoj.
Měj se hezky a mnoho úspěchů.
