Tváří v tvář - Ray Prosek

V dnešním díle jsme měli speciálního hosta. Byl jím Ray Prosek - jeden z nejúspěšnějších realitních makléřů na Hawaii. Jak vypadá jeho běžný den? Jak tráví volný čas? A v kolik hodin vstává? To vše se dozvíte v dnešním díle.

PODCAST:

Další díly můžete sledovat ZDE.

Kompletní přepis rozhovoru pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ s Rayem Prosekem, který moderoval Petr Makovský, výkonný ředitel Reality.iDNES.cz:

Dobrý den, dámy a pánové, vítáme vás při sledování dalšího dílu pořadu Realiťák roku tváří v tvář. Pravidelně se setkáváme a poznáváme ty nejlepší realitní makléře, ať už z předchozích ročníků, z ročníku aktuálního, odborníky z řad partnerů projektu či další obnosti, osobnosti nejen z realitního trhu. Dnes moje pozvání přijal Ray Prosek, realitní makléř žijící v USA na Havaji. Aloha, Ray!

Aloha, jak se máš?

 

Já se mám dobře, tady je osm hodin, osm hodin ráno, u tebe je asi 8 hodin večer. 

Osm večer.

 

Vidím, že seš, vidím, že seš naživo v yacht klubu. Kolik tam máte stupňů dneska?

Tady je docela pořád stejně, 20, 26-28, tak pořád stejně, takže asi 27 teďka Celsia.

 

Prima, měli jsme se, měli jsme se potkat a byli jsme domluvený, že budeme mít buďto, máme tři možnosti, jak se potkat. První varianta byla, že ty přiletíš do Čech, což byla velmi pravděpodobná varianta. Druhá varianta byla, že já se vypravím za tebou na Havaj, protože tam stejně musím. Bohužel situace nahrává k tomu a nenahrává k tomu, abysme se vůbec potkali osobně, ne letos. To znamená, uděláme to aspoň aspoň přes Zoom. V tuhle chvíli tímhletím způsobem, což jsem rád, aspoň že se tohle podařilo, i když furt pevně doufám, že se letos ještě zase uvidíme. Teda já osobně bych se radši vypravil na Havaj, než tě vítat v Čechách, to je pro mě pozi pozitivnější. Ale uvidíme uvidíme, jak celá celá ta situace s covidem, covidem nastane. Rayi, patříš mezi nejlepší realitní makléře v rámci sítě RE/MAX ve Spojených státech. Můžeš mi, prosím, vyjmenovat alespoň některá ocenění, která se ti podařily podařilo získat? 

No tak v současné době prodávám s teamem asi něco málo přes 100 milionů dolarů nemovitostí ročně. A těch ocenění byla spousta, (???) a číslo 1 z Remaxu v Havaji za posledních 10 let. Každý rok (???) na místě 11, jedno procento realitních makléřů ve Spojených státech amerických z 2,7 milionů realitních makléřů. Hustá ocenění mezinárodní v rámci sítě RE/MAX a taky v rámci realitních makléřů ve Spojených státech i ve světě. A držíme si tu špičku v tom jednom procentu. Možná ještě to jedno procento v jednom procentu. A není to jenom moje práce, je to samozřejmě práce týmu, protože já dneska toho byznysu mám tolik, že mám zhruba 35 lidí, kteří mi pomáhaj zprocesovat všechny kupující, prodávající a úspěšně produkovat větší výsledky každý rok. 

 

Děkuju. Možná než se dostaneme zase k realitám, co jsi vlastně dělal předtím, než jsi se přestěhoval a zůstal zůstal ve Spojených státech na Havaji? Cos tady dělal vlastně v rámci České republiky? 

Tak já jsem koupil svoji první nemovitost, když mi bylo asi 18,5 se svoji přítelkyni. Třípokojový byt v osobním vlastnictví v Ostravě-Zábřehu s krásným výhledem do parku nebo do sadu. A moje přítelkyně mi řekla, že v tom bytě bydlet nebude, protože ona je zvyklá na rodinný dům a nechtěla downgradovat, takže já jsem ten byt obsadil nájemníkem a ten nájemník platil nájem. A my oba s přítelkyní jsme měli každý dva zdroje příjmů. Já jsem podnikal jako učitel bojových umění a taky jsem dělal sequrity. Dělal jsem bary a převozy peněz a ochrana podnikatelům a tak dál. A ona měla taky dvě práce, takže jsme za zhruba tři roky tu hypotéku splatili. A ten dům nebo ten byt jsme prodali, peníze jsme otočili, vydělali jsme (???). Od té doby jsem si říkal, tak je mi 21, já jsem vydělal několikanásobně víc než ten učitel, co učí na té chemické vysoké škole, kde jsem málem skončil, takže mi nedávalo smysl dělat cokoliv jiného než reality a podnikat. Takže jsem začal už v České republice, ale vystudoval jsem anorganickou chemii na Střední průmyslové škole chemické v Ostravě-Zábřehu a potom jsem aplikoval na ČVUT a rozhodl jsem se tu školu nestudovat, ale věnovat se podnikání a vydělávat podnikáním v realitách. Takže už to začalo brzo, už v 18-ti letech. 

 

A možná zajímavá otázka, proč jsi vlastně zůstal na Havaji? Proč jsi nezůstal třeba v Kalifornii, v New Yorku? Tam je taky krásně. 

Tak my jsme s přítelkyní, dnes už manželkou, pracovali tvrdě vždycky dva roky a pak jsme si vzali půl roku volno. A jednoho půl roku jsme si vzali dovolenou a cestovali jsme po osvětě a ta, jedna z těch cest byla do Spojených států. Tam jsem viděli 22, vozem projeli 22 států ve Spojených státech, včetně všech těch národních parků a takových těch věcí, které lidi chtěj vidět. A projeli jsme to od Floridy až po Kalifornii. V Kalifornii v San Franciscu jsme končili. No a mě nenapadlo, tak když v SanFran, tak pojďme se podívat na Havaj. To je přeci jenom šest hodin letadlem. A my jsme cestovali jako dva manželské páry, já a přítelkyně a další kamarád a jeho jeho přítelkyně, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme na Havaj na dovolenou. To už je více než dvacet let. A šel jsem do knihovny a ti tři lidi, co se mnou cestovali, se mě ptali, co tam potřebujeme. Říkám jdeme na internet, musím najít nějaký hotel, kde budem bydlet. A oni se mě ptali, a co to je internet, více než 20 roků zpátky. A takže jsem šel na internet, tam jsem (???), našel jsem stránky hotelu na Waikiki a (???) ten pobyt tam a vlastně jsem se koukli poprvé na Havaj, 24 roků zpátky na dovolenou. No a když jsme přistáli, tak jsem si říkal, tohle je nádherné místo, už jenom ten vzduch, ta příroda, chování lidí a všechno. Tady se mi to líbí, tady bych chtěl být doma. Otočím se na přítelkyni a říkám, jestli jednou budeme mít spolu děti, tak to bude tady, tady se nám narodí, tady je budeme vychovávat. Takže ten důvod byly ty děti, které jsme ještě neměli. No a potom jsme odjeli zpátky do Čech, tam jsme udělali svatbu a poté jsme si koupili jednosměrnou letenku směrem na Havaj, a tam jsme už zůstali.

 

Zeptám se, jaké jsou tvoje koníčky, co děláš ve svém volném čase? 

Tak já dělám nebo se věnuju bojovým uměním od šesti let od děcka. Tak jsem cvičil a závodil na nejvyšší úrovni v judo. A po té jsem učil judo jako, jako trenér a taky jiu-jitsu. Měli jsme školu bojových umění na soukromé policejní škole a měli jsme školu bojových umění v Ostravě. Dohromady asi 550 studentů. Takže to bylo, to bylo moje zaměstnání, moje profese od 14 v podstatě do nějakých dvaceti dvou let, než jsem odjeli do Spojených států. Takže to byla moje profese v mládí a taky to zůstalo mým koníčkem, takže tady učím na japonské univerzitě Tokaj judo a jiu-jitsu a taky jezdím učit a taky se učit do Japonska každý rok, jo. Do Tokia. Judo a jiu-jitsu. Takže z tradičních jiu-jitsu školou, japonský školou starý až 900 let (???) a v Česku máme taky pobočky, jmenuje se to (???). 

 

Většina realitních makléřů v České republice říká, že víceméně ten realitní byznys je takový, že nemají skoro čas na nic jiného než jenom na něj, že trpí trošku rodina, jak je to v tvém případě? 

Kromě těchhle koníčků já ještě rád střílím z luku a z pušek a z pistolí a ze všeho. Taky rád se věnuju jachtingu a další věci, které si užívá můj syn i dcera a ono to je v na tom realitním byznyse jako v kterémkoliv jiném byznyse. Ten ten život si žiješ tak, jak si ho naplánuješ a tak jak si ho dáš do kalendáře, takže od té doby, co máme děti, co podnikám v kalendáři každou sobotu je rodinný den volna, kdy se prostě nepracuje, ten čas se tráví s dětma. A když teďka vezmu telefon svůj třeba, kouknou na svůj kalendář nás, tak uvidíš, že každej den je v něm ve stejnou dobu syn. Jako ten kalendář je samozřejmě plnej, vypadá takhle. Takže třeba dneska je 24, tak dneska.

 

Jak kde, my máme 25 už. Jo, jo, jo, vidim. Hezký. 

Od šesti do osmi jsem byl za synem, takže jsem byl tady v yachtovém klubu a projížděli jsme loď a koupali jsme se a takhle dál, takže co chci říct je, že pokud chce člověk dělat ten byznys na nejvyšší úrovni, tak v podstatě nemá byznys, nemá práci, ale má životní styl. A ten životním stylu, se řídí podle toho, jak si to člověk zařídí. A v mém životním stylu, tam se ještě dostaneme, je obsaženo všechno, včetně té rodiny, té práce, vydávání peněz, tréninku, cvičení, koníčků, a tak dál, takže. zábavy a tak dál. Takže je to opravdu jak si to člověk zařídí a samozřejmě, dá se pracovat 20 hodin denně, protože ta práce nekončí, že jo. Čím více činností, čím více práce uděláš, tím více ti chybí toho, abys to ještě dodělal. Ale zase je to o tom delegování, že jo. Všichni delegujeme, buď času anebo lidem, kteří nám pomáhají, takže takhle jsem začal já, když jsem tady začal, tak jsem vlastně já jsem nikdy nepracoval jako makléř sám, musím podotknout. Všechny ty úspěchy a ceny a tak dál, to není jako moje zásluha, já jsem vždycky měl pomoc, takže když jsem začal pracovat, tak jsem hned měl dva asistenty. První byla manželka, druhý byl internista. No a potom byl třetí internista až sem došel do nějaké situace, že jsem měl pět asistentů na plný pracovní úvazek. A dneska to je tak, že týmu máme přes 30 lidí a každý má rozdělené úlohy. Někdo mi pomáhá s prodávajícíma, někdo s kupujícíma, někdo s marketingem, někdo s administrativou a někdo pomáhá s vedením správy nemovitostí, někdo pomáhá s vedením a manažerováním makléřů a každé oddělení v mojem týmu má svojeho výkonného ředitele a vlastně neustále deleguji dál. Takže můžu pokračovat, žít kvalitní životní styl, (???) se byznys rozrůstá a zdvojnásobuje skoro každý rok. A během covidu se skoro ztrojnásobil. Takže normálně jsme zavírali rok asi 25, 30 milionu, teďka to je přes sto. Takže člověk může delegovat lidem anebo svému vlastnímu času, pokud deleguje svému vlastnímu času, tak pak dochází k tomu, že opravdu nemají čas na nic. A můžou být stejně úspěšní, pokud pracujou tvrdě 15, 20 hodin denně, tak můžou být úspěšní, ale třeba zjistí za pár let, že sice jsou úspěšní, protože vydělali peníze a někam se posunuli, ale manželka se s ním, se s nima rozvedla, rodina se rozpadla a makléř přibral a 70 kilo, protože se nevěnoval zdravé výživě a neměl čas cvičit. 

 

Rayi, řekni mi, jak vypadá tvůj standardní pracovní den. Vím, že vstáváš každý den ve 4 ráno. 

Nevstávám ve 4 ráno. Vstává ve 3.55. 

 

Dobře. Jo, jo, wake up ve 3 55, jasně, vidím. 

A máme rutinou, protože vlastně ten člověk si vytvoří nějakou rutinu, která a se vytvoří pomocí těch habits, těch návyků, které se vytvářejí postupně a pomocí disciplíny a potom vlastně ten návyk vezme tu úlohu toho autopilota a pokračuje s tebou dál, protože je to stejně, jako když řídíš auto a nepřemýšlíš, jestli řadíš, anebo jestli šlapeš na brzdu, když vidíš červenou před sebou. To je automatický. Tak stejně to je s těmi návyky, takže jsme vypěstovali dobré návyky a vstáváme ve 3.55. A potom si dáme kafe. V jídelně pohovoříme s manželkou o životě, o cílech a ona někdy brouzdá má Facebooku a já se probouzím, protože nesnáším vstávání ráno. Ve 4 30 jsme zhruba probuzený a deme běhat, běháme od 4,30 do 5,35 a potom manželka jde provětrat pejska a já jdu do posilovny od 5.45 do 6.30, v 6.30 skončím. Dám si další kafe, sednu si na terasu, mám výhled na Pearl Harbor, vidím atomové ponorky, jak jezdí do Pearl Harbor a z Perl Harbor a přemýšlím o dni. Co je nejdůležitější, takže mám takovou rutinu, že, jak jsem již ukázal, v 6 ráno 45 přemýšlím o tom, co, co je moje nejdůležitější věc, kterou musím ten den vykonat. No a protože těch věcí je většinou více, tak napíšu číslo 2, 3, 4, 5. Ale jedna věc je nejdůležitější, která když se udělá, tak nás posune dopředu všechny. A pokud to uděláš každý den v roce, máš potom 365 věcí, priorit, které jsi udělal a ty tě posunou dál. A to je malé tajemství, jak ten byznys v podstatě zdvojnásobujeme každý rok, takže to je část toho toho návyku. Ráno cvičení, potom kávička, napíšu si přesně, co je nejdůležitější věc v ten den udělat a vlastně každých 15 minut pracovního dne je naplánováno. Když se podívám na svůj schedule, no, tak tam opravdu není žádné bílé místo, je to všechno, všechno plný. A je v tom obsaženo nejenom ta práce, ale a takových těch 6 důležitých cílů nebo těch a oblastí, na které se zaměřuji, a to je rodina, zdraví, peníze, byznys. Osobní rozvoj a spirituální život. Těhle těch šest oblastí má tři cíle každý rok. A ty cíle jsou projektovány do malých akcí, které se dělají každý den. A takže to cvičení je na programu brzo ráno, 3 55, kdysi jsme dělali 5 o'clock, v pět ráno, to bylo asi 10 let, potom poslední 4 roky jsme na four in, to znamená, že musíš vstanout před čtvrtou hodinou, aby tvůj den začal ve 4 a takhle vlastně pokračujem a den končí, až když skončí. 

 

Víceméně poté, co se dá ránu kávičku podíváš se na Pearl Harbor na ponorky, víceméně všem doporučuju se tam podívat, protože to je fakt zážitek. Tak odjíždíš do kanceláře nebo pracuješ z domova?

V 6.45 až 7 koukám na ty ponorky, na ty lodě a zároveň si píšu, co moje nejdůležitější jedna věc, která se musí ten den udělat. A potom dám sprchu a v 7.30-8 máme mind self training, to je trénink stavu mysli. Jako náš tým, kde můj (???) manager vede trénink, pustí nějaký inspirační video, někoho kdo, už je o dost dál než členové našeho týmu a potom vlastně se diskutuje dané téma. Takže trénink trvá 7.30-8. I toho se pasivně zúčastňuju, abych slyšel stav mysli členů našeho týmu. Co je nejdůležitější věc, kterou budou tento den dělat. To je jedna z otázek a taky, co si z toho vzali, z toho, z toho tréninku. To končí v osm a potom já sedám do auta a jedu do kanceláře. Kancelář otevírá v 9 ráno. Já tam chci být jako první. Takže většinou v 8.30 jsem v kanceláři. A začíná pracovní den, vlastně mám půl hodiny času na to, abych si dělal v klidu věci, které potřebuju. V 9 už příchází do kanceláře (???) lidi, makléři manažerka kanceláře. A začíná pracovní den. 

 

Zeptám se, že ti do toho skáču, kancelář máš na Waikiki nebo kde v rámci v rámci Oahu?

Tak na Waikiki taky. Tady na (???) je jedna kancelář. A potom mám kancelář tady, kde jsem teďka. Ale kancelář máme kvůli pohodlí, efektivitě zhruba zhruba 3 minuty od domu, takže my bydlíme na Eva Beach, to je rezidenční část zezadu z Pearl Harber. A v novém komerčním komplexu máme taky kancelář, takže my opravdu dojet do kanceláře trvá do pěti minut. Je to kvůli tomu, abychom neplýtvali časem a byli aktivní, takže většinou začínám z téhleté kanceláře, když někdy se stane, že mám schůzky po celém ostrově. Ten ostrov není zas tak velký. Nějakých 50 majlí, nějakých 70 km, takže se všude dá dojet za za hodinu a půl. 

 

Takhle dojet se dá všude za 70 minut, ale objet ten ostrov dokola úplně není není otázka otázka pár minut.

To ne, no, objíždění ostrova se nedoporučuje, protože jenom jedna cesta, která vede takhle dokola. A ta má jenom jeden pruh. Takže když někdo píchne pneumatiku, tak tam čeká 2, 3, 4 hodiny než, než to opraví a může. Dokola se to nedoporučuje objíždět, to je jenom pro turisty.

 

Jasný, samozřejmě turisté se tam rádi podívají, to víme. Prima jseš v kanceláři, je 9 ráno. Co dál? 

Je 9 ráno, tak ten ten dne je přímo naplánované. Já ti můžu říct třeba dneska. Koukám, ten den je, každý den je v podstatě stejný, takže teďka, dneska ráno 8, 7.30-8 bylo trénink stavu mysli, ten mind training, 7 30-10 hodin je (???), to je (???), to znamená, to jsou aktivity, které přímo vydělávají peníze. A a to už jsou, to je práce na zakázkách a práce na tom, abychom dostali k nám další kvalitní členy týmu. A 10-11 jsou zakázky, které už jsou v (???), je asi něco jako u vás zakázka (???), tak třeba tento měsíc mám mít 31 nemovitostí, které se prodávají, tak na těch nemovitostech, kde vznikla nějaká situace, kterou tým neumí řešit nebo tam není člověk, který na tom pracuje, který je povolaný k tomu aby vyřešil situaci, tak pokud tam něco z toho on nevyřeší, tak pak to jde ke mně. Jinak všechno je řešeno členy týmu a i když ten team to neumí vyřešit, tak to dává řediteli té sekce kupujících, prodávajících nebo zpracování zakázky nebo administrativy. A pokud oni to neumí vyřešit, tak to jde ke mně. A já řeším složitý situace, takže udělám. Potom 10.30 mám pohovor. Dneska je úterý, že. 

 

No u vás, u vás jo. U nás je středa.

U vás je středa. Takže v úterý mám v 7.15 až 7.25 mám stand up meating. Tak to je ještě než jdu do kanceláře, tak to je, že se setkávám na 10 minut s šéfy každé sekce malého týmu. Šéf administrativy, šéf kanceláře, šéf přes kupující, přes prodávající a ředitel prodeje a ředitel pro správu a ubytování a školení makléřů a každý má 90 sekund, aby mně řekl good, bad and ugly, co je, co co proběhlo dobře minulý týden, co se mu nepodařilo a co se úplně podělalo. Takže 30 sekund každá oblast. A ředitelka kanceláře zapíše, co se opravdu podělalo a to se potom řeší na jinačí (???). To je taková specifika útery. A jak když jdu do kanceláře, tak řeším věci, které vydělávají peníze mezi druhou a devátou desátou, 10 30. Mám schůzku s ředitelem prodeje. A ředitel prodeje mi řekne, jaký má plán na ten den a jak dopadl trénink, protože on trénuje členy týmu od 7. 30 do 10.30. A řekněme jaké jsou, jaké jsou nové zakázky, jaké jsou věci, které se musí řešit. Potom když skončíme krátkou poradu 10, 15-ti minutovou, tak potom se věnuji já své práci, kde zase řeším věcii, které přímo vydělávají peníze (???). A potom mám pracovní schůzky, tak třeba dneska jsem měl schůzku v yachtovém klubu s pánem, který je v byznyse 40 let a kterého chci najmout jako (???) charge, protože chci znovu zdvojnásobit počet členů týmu, chci mít přes 50 lidí do konce roku a a a z toho do konce příštího roku, takže buduju teďka tu infrastrukturu toho týmu, aby mohl (???) ten byznys jako jsem (???) minulý rok, takže potřebuju najmout dalšího kvalitního člověka, který mi bude ty makléře řídit. A dělat věci, které je třeba dělat. A potom, lto bylo 1.30, ve 2 mám potom schůzku nebo teda volám makléřům, aby zjistil, kde jsou a jak se jim daří a co je trápí a tak dál. A vyměňuju plínky, řeším problémy, které je třeba řešit a potom se 3,30 - 45 řeším situace, které vznikly na zakázkách, které jsou už v procesu tak, aby všech těch 31 nemovitostí opravdu zavřelo a zarekordovalo tento měsíc. A mohli jsme se posunout dál. A 4 hodiny - 4 30 další schůzka s novým makléřem, 4,30 - 5,30 kouknu, to je hodina, kouknu na e-mail, to je vlastně už na konci dne, abych věděl, co se děje. Já mám tři lidi, kteří mi ten e-mail skenujou, pokud tam je něco důležitýho, třeba prodej a nebo nákup, tak mi to přepošlou na text. Já sám e-mail dělám jenom jednou denně maximálně hodinu, protože mi chodí 11 000 - 1200 e-mailů každý den. No a potom jsem měl další schůzky v 5 - 5,30. Další schůzka 5,30 - 6. Potom přišel na řadu syn, 6-8. A potom v 8 je tvoje interview.

 

Jasně. Ten den je velmi nabitý, vidím, že to máš naplánované víceméně opravdu po minutách, jak se potom pracovní den liší od soboty? Říkals, že sobota je den, kdy se nepracuje, kde je volno, jak trávíš nejraději sobotu? 

No tak pojďme do soboty. Tady skenuju takové nebo (???). Sobota je hrozně jednoduchá. Sobota má 2 části. (???) že se dělá pořádek doma a v okolí a s dětma většinou. A když to skončí, tak v 11 tak potom si děláme rodinné volno, kde vyjedeme na vodu anebo víkend trávíme na vodě nebo mezi ostrovy. A v sobotu se nepracuje, takže já v sobotu nezvedám telefon, telefon je přesměrovaný na ředitele prodeje. Veškeré telefony jsou vyřizovány zaměstnanci a lidi, kteří mi pomáhají v týmu. Sobota je jenom pro mě a pro rodinu a když byly děti menší, tak jsme chodili střílet z luku ráno a odpoledne jsme jezdili na vodu. Dneska to je tak, že prostě se zeptám, co chtějí děti nebo manželka dělat a většinou to nakonec skončí tady na Waikiki na vodě a mezi ostrovy, a tak dál, takže v sobotu se nepracuje, odpočívá se a dělá se, dělají se věci, které vyčistí tu mysl a znovu tě nabijou, protože je třeba mít 1 den volna. 1 den volna je v týmu nařízený. Nikdo nemůže dělat sedm dní v týdnu, každý musí mít 1 den volna. Nemusí to být sobota, může to být pondělí, neděle. Jakýkoliv den, ale jeden den volna je nutný, protože já si pamatuju, když jsem byl makléř, který toho chtěl hrozně dokázat, tak jsem pracoval 7 dní v týdnu a je jenom otázka času, když než se ti ty baterky vypálí, protože všichni máme omezenou, omezené množství energie, které můžeš vydat nějakým způsobem a vlastně jsem se naučil na svých vlastních chybách, že je třeba mít ten 1 den volna, aby si člověk dobil baterky a obnovil tu motivaci a chuť do té práce. A vlastně tě to prostě musí bavit, i když děláš spoustu věcí, které tě nebaví, tak obecně tě to musí bavit a musíš se nějakým způsobem těšit na dny volna. 

 

Pojďme se vrátit k realitnímu byznysu. Vím, že sleduješ celosvětové trendy i trendy v České republice, kam se to vlastně ten realitní byznys posouvá. Podle tebe kam se posunula Česká republika za posledních několik let z hlediska té realitní branže jako takové případě makléřské? 

Tak to je část mojí práce, já to musím sledovat, protože jezdím jako kino speaker na mezinárodní konference kde, kde hovořím o realitách. (???) jsem byl v Japonsku, předtím v Koreji, u vás v Praze taky. A každý rok vlastně mám na svém diáři, že udělám 2 mezinárodní konference maximálně. Pozvánek je daleko více, ale ono to bere hodně času, takže já chci být globálně v tom trhu. Naše naše společnost je asi ve 129 zemích. Takže já mám informace opravdu z celé zeměkoule a vím, jak to funguje. Já dělám referenční obchody nejenom s Evropu a s Českem a Slovenskem a se Španělskem a Německem a střední Amerikou. Je strašně hodně zemí, kde jsme uzavřeli byznys referenční. Takže já já udržuji ten styk s tou celou zeměkoulí s tím marketem. Samozřejmě s Českou republikou, protože tam jsem se narodil, tam jsem doma. A do Česka jezdím v podstatě každý rok přednášet na konference nebo každý druhý rok. Teď Jsme vynechali kvůli covidu, protože byl zákaz cestování, ale víš sám spolu jsme se viděli v Praze asi před dvěma dvěma a půl rokama. Zhruba každý rok jezdím na nějaké konference, které jsou i v Praze a v Evropě. Ten trh sleduju a díky sociálním sítím a díky informačním technologiím se ty trhy rychle vyrovnávají. A to co kdysi trvalo 5, 7 možná i 10 let, než se dostalo od nás do Česka, tak dneska. Opravdu trvá 5, 7, 10 měsíců. Jste jako tak jako do roka, to snad ani není více než rok, protože ty trhy jsou globální a hodně makléřů taky používá sociální sítě, aby získalo byznys, takže víš, co kdo dělá. Některé věci teda nikdy v Česku nebudou, protože je to dáno tím tou velikosti toho trhu. Tak pokud tady je třeba developerská firma, která vyvíjí nějaký software s umělou inteligenci, kde má sloužit trhu, který má 2,7 milionu makléřů a a ten ten ten software stojí stovky milonů dolarů, tak je jasné, že se jim nevyplatí ekonomicky i nic takového dělat v Česku, protože ten trh je malý a těch makléřů je daleko míň, takže některé věci nebudou anebo budou třeba v nějaké menší formě, ale ty foundamentals, ty principy toho trhu a toho byznysu se nezmění, protože na konci tam je vždycky jenom ten makléř, který má osobní styk s tím klientem a častokrát ten klient dá ten byznys tomu makléři ne proto, že dělá s takovou či takovou firmou, ale proto jako makléř se chová vlastně každý makléř bez ohledu pro jakou tu značku dělá. A nebo i třeba neznačku. A tak ten makléř je vlastně firma ve firmě a ten makléř je své vlastní brand. To je vlastně značka, proč ten člověk nebo ten kupující nebo prodávající dělá byznys s tím makléřem, takže a a vlastně ta soutěž Realiťák roku to krásně podtrhuje. Tam máme členy nebo makléře ze široké širokého spektra realitních firem v České republice. A vidíme ty ty rozdíly a také ty kvality, které jsou stejné bez rozdílu na to, kde ten makléř dělá. A je to na konci v tom přístupu, o tom, jestli ten člověk dává do toho srdce. Jestli opravdu je poctivý a pracovitý anebo jestli zkouší jenom rychle vydělat peníze, protože třeba u mě tady na tom malém ostrově, kde máme 1,2 milionu lidí a vlastně nějakých na Havaji je asi 18 000 realitních makléřů licencovaných. Každý je makléř, jo, když ukážu na nějakýho člověka nějakým směrem, tak tam bude minimálně 1, 2 makléři. Takže ten člověk se musí opravdu hodně. Odlišit od toho davu, aby získal a vyhrál ten byznys toho zákazníka. A Konkurence tady je momentálně yšší než v České republice, možná 10 - 12x vyšší. Takže to je možná, že to je rozdíl. 

 

To mě napadá 1 otázka k tomu, jak se vlastně spolupracuje v rámci nebo mezi realitními kancelářemi v rámci Havaje, tzn. mezi mezi tvojí kanceláří a nějakou konkurenční na nějakém jednom dealu kupující, prodávající? Jak to tam vlastně funguje? 

Jako ten trh je tady vyspělejší a zřejmě taky kultivovanější, protože většina makléřů (???) si uvědomuje, že je a ten byznys je obrovsky a tady je spousta byznysu, práce a peněz pro každého, kdo si to zaslouží. A když já pomůžu jinýmu makléři z jiné firmy prodat nemovitost, tak vyděláme peníze oba, takže v drtivé většině obchodů se provize dělí půl napůl a nebo třeba ne půl na půl, ale dělí se. A je to už zvyklost, že vlastně makléři si jakoby pomáhají prodat, takže když já zalistuji zakázku, tak přijdou makléři, kteří mají svoje klienty své prodávající pro mě nedělá problém, abych a se s nima podělil o provizi, protože když oni mi přinesou kupujícího, já daleko rychleji prodám a vlastně a mám spokojeného zákazníka, spokojeného prodávajícího, kupující je rovněž spokojený. Makléř je taky spokojený a je to je to čistý byznys. Navíc pokud se toho byznysu dělá hodně tak já už dneska mám tady situace na Havaji, že mi ostatní makléři z ostatních realitních firem akceptujou naše nabídky, i když nejsou nejvyšší. Takže můžu mít třeba kupujícího, který dá nabídku, která je od 10, 15, 20 000 dolarů menší než nabídka od jiného makléře z jiné firmy a oni přesto vezmou moji, protože vědí, že pokud vezmou moji, tak my ten obchod opravdu zavřem a bude to bude to úspěšná transakce, ze které budeme mít každý dobrý pocit a budem ji chtít znovu zopakovat, takže naše takové motto je win win (???). Musí to být vítězství na obou stranách anebo se ten obchod prostě neúčastníme se toho obchodu. Obchod se neuskuteční, takže v tom je to asi vyspělejší, protože ne všichni samozřejmě, ale většina realitních makléřů a firem si uvědomuje, že v té společné spolupráci, kde taháme všichni za jeden, za to lano jejím směrem, kdy pomáháme našim klientům a vlastně v každé transakci máš motivovaného klienta, který chce koupit a prodat, takže ten záměr je společný. Oni chtějí zavřít tu transakci, já vlastně obchod, nebo obchod se uskuteční úspěšně tehdy, když ten makléř pochopí svoji práci, že jeho práce je pomoct tomu klientovi dosáhnout jeho cíl a zároveň samozřejmě poukázat na věci, které nejsou pozitivní a a které se musí řešit a taky na věci, které jsou jsou super. A vlastně nějak to dát na váhu a říct si OK, takže tady to je downside, to je upside, a to co je problém se dá řešit takovýmhle způsobem, to co není problém je super vlastně. Je třeba, aby ten makléř byl více než makléř. 

 

Mimochodem vzpomeneš si na svůj úplně první realitní obchod, který jsi udělal na Havaji?

První realitní obchod, který jsem udělal vůbec bylo v České republice, to bylo jak už jsem ti říkal. 

 

Jasně to jsi říkal. A na Havaji?

Na Havaji první realitní obchod.

 

Já vím, je to strašně dávno, nebylo to připravený vůbec. 

Je to přes, je to více než 1000 transakci, které jsme tady udělali. Něco mezi 1500 až 2000 transakci, takže na ten první si jako absolutně nevzpomenu, to bych kecal jako jo, vůbec vůbec nevím, co byla první transakce a jenom si pamatuju, to že vlastně se až tak moc nezměnilo v porovnání s tím, jak se jsem k tomu přistupoval při první transakci, jak k tomu přistupují teď. Vždycky to je stejné, není to o tom, jestli prodávám nemovitost za tři, pět deset milionů USD anebo jestli prodávám nemovitost za 100 000. A ten přístup je vždycky stejný a je to 1 transakce 1 klient a 1 vztah s klientem. Měl Jsem mnohokrát situaci, kde obchod začal malou transakci za 50 000 a skončil potom několika milionovým obchodem o pár rokú později, takže to se nezměnilo. Detaily první transakce si absurdně nepamatuji. Já si nepamatuju ani detaily té poslední transakce. 

 

To je to je úplně úplně úplně v pohodě. Mě jenom zajímalo, jestli náhodou to nemáš někde v hlavě, co, jak to bylo vůbec na začátku, když jsi tam, když jsi tam přišel. Poslední mám poslední asi tři otázky. Abysme to aby, aby se, abych tě dlouho nezdržoval. Vím, že si taky členem boardu vzdělávací platformy EDU (???) Pro jsi přijal tuhle roli? 

Proč jsem přijal roli? No tak se můžeme zpátky kouknout na to a jaksi se mě ptal na začátku, jak probíhá můj pracovní den. Tak já pudu do dnešního dne třeba anebo do včerejšího dne. Protože dnešní den končí s s tebou, takže je maličko jinačí, ale normální den začíná, já tam dojdu, mezi 4,30 a 6,30 mám poštou nebo osobní rozvoj, kde poslouchám knihy a (???) a tímhle den začíná, takže když běhám a cvičím, tak zároveň se věnuju osobnímu rozvoji. No a potom, když den končí, večer tak ten den končí vždycky takhle úplně stejně 9-11. Takže Já mám asi 3,5-4 hodiny denně na sebevzdělávání a osobní rozvoj a tohle vlastně odpovídám na tvoji otázku, takže tohleto je na ne něco, čemu já věřím, ale tohle je něco, o čem já vím, že je zaručená cesta k úspěchu. A vlastně tohle, co vy děláte, takže vlastně se věnujete tomu, abyste pomáhali lidem v osobním rozvoji online, takže to je přesně, co dělám. Takže ty hodnoty jsou stejné, to je něco čemu věřím, něco co sám dělám několik hodin denně a co reprezentuje podstatnou část celého mojeho dne a vždycky reprezentovalo bez ohledu na to, jestli, jestli jsem na úrovni, kde jsem jeden makléř, který má třeba 3,4,5 asistentů, anebo nyní, kde mám tým přes 30 lidi. V tom se nic nezměnilo, takže já si myslím, že tohle to je cesta, která ukazuje nejenom makléřům, ale všem, kteří dělají byznys, jak to opravdu funguje. Ta cesta toho osobního rozvoje a nekonečného se vzdělávání vlastně je jediná záruka toho, jak se člověk může dostat do nějaké vyšší úrovně opakovaně, nejenom jednou nebo 2×. 

 

Si taky porotcem v projektu Realiťák roku. S makléři tam pracuješ. Na co se tam letos nejvíc těšíš? 

Tak letos se těším stejně jako minulý rok na na to, že uvidím a 

pohovořím s těmi nejlepšími v tomhle byznyse v České republice a vlastně i na Slovensku. Protože v konečném důsledku ty principy, jak makléř dělá svoji práci, jak k tomu přistupuje, jsou stejné, jestli to dělá v České republice, na Slovensku, v Americe, na Havaji a ve Střední Americe a ti toto makléři opravdu k tomu mají ten přístup, že vlastně ta práce je jejich životním stylem. A je to jejich životním posláním, to je na ty úplně top level. A potom jsou samozřejmě lidi, kteří to dělají pro to, aby si vydělali peníze a uživili rodinu a pak jsou samozřejmě takoví, kteří to dělají třeba jenom na vedlejší pracovní poměr, když sem tam vydělají více peněz. Ale já se nejvíce těším na to, že vlastně uvidím znovu ten obrovský pokrok, který vidím každý rok v České republice u makléřů. Když jsem poprvé přednášel na konferenci v Česku před 10, 12 rokama, tak úroveň byla někde, potom o další 2, 3 roky později byla zase někde. A každý rok nebo dva, kdy se vracím, tak vidím obrovský posun dopředu, to znamená ten market se neustále zlepšuje, ten ten trh se zlepšuje, úroveň makléřů se zlepšuje, úroveň servisu se zlepšuje. A tak kultivace toho trhu je lepší a lepší a (???) ti makléři, co je a co není důležité se posune dopředu, a to je úžasné, protože soutěž Realiťák roku a všechny další aktivity, které vedou k tomu, že lidi musí soutěžit, vedou k tomu nakonec, že nejenom se zlepšuje ten makléř. Zlepšuje se servis zákazníkovi, zlepšuje se reputace té vlastní profese. A také se zlepšuje ten makléř sám a to je to je úžasné, když vidíš ten posun dopředu a sám v soutěži se některé tváře objevují znovu a znovu na těchto příčkách. Ona to není náhoda. Když se člověk dostane do toho finále jednou 2× 3× 4×. 

 

Je to potřeba (???),je to vždycky těžký.

Je to těžký jako to je v každém sportu, včetně v tom našem, kterýmu se říká realitní byznys. 

 

A úplně na závěr, Rayi, na tebe mám otázku, jaké vlastně máš osobní cíle, plány ještě pro tenhle rok, tzn. pro rok 2021? 

Jak se nám tady intenzivně stmívá, všímáš si toho. 

 

Jo, jo, vidím. Už tě skoro nevidím, ale to nevadí, ale minimálně tě slyšíme, což je dobře. 

A tak plány. Tak plány jsou ambiciózní každý rok, jak říkal, jak jsem říkal, já si dávám plány v šesti kategorií, a to jea rodina zdraví, byznys, peníze, osobní rozvoj a spirituální rozvoj a ty cíle jsem skromné, prostě zdvojnásobit byznys do konce roku, tak jak jsme to udělali minulý rok a předminulý rok a v týmu chci mít 50 lidí do konce roku a 100 do konce příštího roku. 

A to už se opravdu posunem na hranici těch opravdu asi největších týmů nejenom v Americe, ale i celosvětově. A ono to není o tom jenom o té na velikosti, ale taky o těch výsledcích, protože my každý rok z týmů těch spodních 10-20 % propustíme. Protože nemá nemá žádný význam držet lidi, kteří možná by byli úspěšnější v něčem jiném, anebo nejsou ochotni pracovat na té úrovní na jaké pracujeme my. A to je v pořádku, protože každý nemusí být tak brutálně ambiciózní, někteří lidi jsou spokojeni s tím, když třeba v Česku udělají já nevím 500 000 Kč nebo 1 000 000. A někteří lidi jsou třeba nespokojeni, když vydělají 10 000 000, chtějí se posunout dál. A třeba v té velikosti už to není o penězích, už to je opravdu o tom být lepší ten další rok, a to je taky můj cíl, mít už dlouho nepracujem pro peníze, my pracujem proto, abychom byli a lepší zítra než včera a příští měsíc lepší než minulý měsíc a příští rok lepší než minulý rok. Ten cíl není pevně stanovený, ale je to spíše směr, který má nějaké mail stones u cesty, které se naplňují a sledují.

 

Rayi, tak jak tě znám, tak byl jsem přesvědčen o tom, že se ti to podaří, že budete jedním z největších realitních týmů na světě, že budete, že jste úspěšně a budete ještě výrazně víc, že ten trh tam zvládáte. Díky moc za dnešní rozhovor, doufám, že se brzy uvidíme zase osobně, ať už tady v České republice, když to bude možné, případně na Havaji, když to zase bude možné z druhé strany a díky moc za tvoji účast i v rámci projektu Realiťák roku. Těšíme se na silná na viděnou, pozdravuj tam všechny ještě včera, protože tady už je dnes. Měj se krásně a díky moc ještě jednou. 

Já taky děkuju, vy jste dopředu, my jsme pozadu, my se snažíme stále dohánět. Děkuji za účast v projektu, je to inspirující motivující a a má to přínos nejenom pro ty makléře, kteří jsou součástí projektu, ale taky pro nás v porotě a a i pro nás na druhé straně zeměkoule. Já si to užívám, moc se těším na na tento ročník a taky se těším na osobní setkání buď u tebe anebo tady u nás na Havaji.

 

Díky moc díky, že nás sledujete, mějte se krásně, přeji krásný krásný den. Sledujte nás na platformách, jak na sociálních sítích, na webu, případně v podcastových aplikacích. Mějte se krásně a zase někdy na viděnou.